středa 3. září 2008

Na prvním úseku štafet ...

... jsem doběhl poslední! Poslední, zatuhlý, unavený, vysušený, přesto spokojený a odreagovaný.

Zdrhám z práce, spěchám do Kohoutek a snažím se rozbíhat. Je vedro. Zhusta rozdá mapy a hlásí start. Vnímám jen oblaka prachu a smečku chrtů na jedničku. Na dvojku se zasekávám v ostružinách, kazím trojku a už nevidím ani Zdenču před sebou. Jaj! Na čtyřku se potácím přes rýhy už jen s lůzrama (lůzři prominou :-)) A dál to není o nic lepší - kopeček přes hřeben kolem startu sotva lezu - ani jít nemůžu. Zoufalství největší přichází ve chvíli tří minutového zdolávání hluboké rýhy plné akátů a trní. Pak se mi podaří ještě se rozběhnout do posledního kopce a do cíle se naštěstí ploužím nikým neviděn. Užíval jsem si to krásných 56 minut. Nešlo to, nešlo. Jen pro zajímavost Osin 36 min. a Zdenča 46 min. Už se těším na víkendový bajky.První úsek štafet - Dub Troják - Brno Kohoutovice

1 komentář:

Martin Gregor řekl(a)...

Les mekelec pekelec, že?