 |
| Bílé vánoce v Brně :-) |
 |
| Společné foto na Kuřimské |
 |
| Na doběhu. |
 |
| Majda s Vendou a jejich tykve :-) |
 |
| Taky jsem se mohl jít klouzat... ;-) |
I v Brně napadlo trochu sněhu a k poprašku tak přibylo 10 čísel prašanu. Ráno je pohádkové. Dávám si více jak hodinový výběh panenským prašanem kolem Soběšic - epesní!
V sobotu se jedem podívat na Evičku do Třeště a já mimo jiné beru tatínka Míru na výběh. Trasu vybírá Míra, tak se jen kochám a občas fotím. V kecacím tempu se dostáváme až na Špičák (734 m.), fotíme vrcholovku a vracíme se po 100 minutách do Třeště. No, nádhera se takhle vyvenčit...
Celá trasa - 16 km a 100 minut.
Tuhle lahůdku jsem si dlouho šetřil. A vida, dočkal jsem se. Vyrážím z Lelekovic po červené přímo na rozhlednu Babí lom, juknu na rozostřená panoramata a pokračuju dál po hřebeni, který dobře znám, až na rozcestí. Cesta pokračuje po hřebeni na nejvyšší vrchol Babí lom vysoký 562 m (neplést s rozhlednou) a tady končí. Dál cesta nevede. Odtud už je to taková přelézaná po skalách. Celý hřeben je asi 2,5 km dlouhý a je vytvořen z mnoha balvanových proudů z načervenalého křemičitého slepence. Místama je to úžasná podívaná co příroda dovede. Za Spálenou skálou sbíhám k hájence nad Svinošicema a točím se zpět na Lelekovice - to už běžím podél hřebene spodem. Parádní vyvenčení!
Ani nevím, kdy jsem byl naposledy ráno běhat. Dnes to však byl impuls, který mi snad chvilku vydrží...
Klasiku letos klasicky vynechávám a radši se jdu vyvenčit do domácího terénu na Doubravku. Po měsíčním skoro nic nedělání je hodinka v lese balzámem...
Dopoledne v lesích nedaleko Stálkova se neslo v duchu hodinového výběhu (v mém případě) a sběru borůvek (v Helenkově případě). Nakonec jsem ale neodolal a taky si pusu na fialovo nabarvil :-)
Po včerejším laufu na Krásné jsem mírně zatuhlej, ale nakonec vyrážíme s Davidem v podvečer po dešti na výběh - decentně k zámku a k Doubravce. Všechno je krásně nasvícený...
Nejsem zrovna milovník městského běhání a v centru Práglu mi to vždy přišlo jako sci-fi. Ale ono se to dá... Vyrážím od bráchy z jejich nového bytu na Břevnově, obíhám si Ladronku, juknu na Vypich, pak kolem Strahova dolů na Petřín, kde si dávám takový lahůdkový kolečko a po 70-ti minutách se vracím docela prošitej.
To, že nastal březen, mě trošku zaskočilo. A co mě zaskočilo ještě víc, že v březnu začnou první lampijóny a já jsem byl za zimu běhat tak maximálně třikrát. Dnešní ráno je parádní - beru hřebíkáče a vyrážím přes Koukalky na Slavíkovku, dolů k řece a pak podél řeky až ke Kameňáku. Celé údolí je zamrzlé a nádherně prosvícené. Obíhám si to ještě přes Čerťák a nad Doubravkou až k trati. Pak jdu podél až k silu a přes pole se vracím. Luxusní dopolední fáze...
Světe div se, vytáhl jsem náčelníka na výběh! Pěkně mimo asfalt a na Železné hory. Ze začátku ještě něco brblá, ale v prvním stoupáčku nad Libicí už se soustředí pouze na odraz a správné dýchání :) Cesta, dá-li se tomu tak ještě říkat, na Nehodovku je slušnej vopruz a vůbec se nedivím, že se mnou Petr nekomunikuje. Nahoře už jsou naše myšlenky veselejší a co víc, potkáváme skupinku chotěbořských vytrvalců - koukáme na sebe jak joja. Pokračujem dál na Barovice a pak po silničce na Vestec. Tam už ale nedoběhnem a stáčíme se na lesní cestu, po které sbíháme do Lhůty. Odtud už jen zpět do Libice, domů, do tepla...
Hnuso-cesta na Nehodovku
Silnička Barovice - Vestec
Nad Lhůtou bez větších výhledů
