Middlík na Stvořidlech

Podzimní sezóna začala ligovým middlíkem ve Smrčné, kousek od Stvořidel. Běžel jsem docela dobře, to nemůžu říct! Poněkud víc mě rozhodila předposlední kontrola, kterou jsem šel z vrchu a z černého fleku v mapě jsem moc rozumný nebyl. Našel jsem se až díky černému čverečku, což byla chatička od které jsem se odrazil. A co mě rozhodilo ještě víc, byl DISK ve výsledkách... Místo 5.k (kupa) jsem našel jinou kupu a kód mi nějak unikl. Takže tududunt!Po závodě si spravím(e) náladu "tůrou" podél řeky Sázavy na Stvořidla, kde je všechno téměř tak, jak si to pamatuju z dětských let :) Moc se toho (naštěstí) nezměnilo a je to dobře. Dáváme si pivko, utopence a zpět se jednu zastávku popovezem motoráčkem...

Takové nahoru-dolu kličky

Přes léto je nejlepší běhání v mírném osvěžujícím dešti a nebo hned po něm. O tom žádná! V podvečer, kdy přešla od západu studená fronta, neváhám a jsouce v CTB, vybíhám zvolna k čističce. Dopředu jsem neplánoval, co poběžím, ale hlavou se mi honí spousta nápadů. Jedním z nich je, proběhat si všechny cestičky od řeky Doubravky a kolem Kamenného potoka. Nejlépe nahoru i dolu a pěkně na střídačku.Začínám u kapličky, sbíhám k čističce, dávám si ABC a pokračuju k oplocenkám, dál dolů k Dolnímu mlýnu (to na mapce není). Od Horního mlýna už je trasa na mapce. Po návratu k Dolnímu mlýnu si dávám nakonec "Krejčího pomstu" k lavičce a končím po 75 minutách zase u kapličky, leč špinavej a zničenej jak zvířátko. Úžasný mokrý a klouzavý proběhnutí v lese bez lidí!

Přechod Pálavských vrchů

Při naší letošní první (jednodenní) dovolené jsme si naplánovali přechod z Popic do Mikulova přes Pálavské vrchy. Valíme brzo ráno vlakem do Popic a kolem osmé už jdem mezi vinicema a v dálce vidíme Děvín. V Dolních Věstonicích už je otevřený kiosek, dáváme první ranní pivko a ve vedru pokračujem na Dívčí hrady. Čekali jsme teplo, ale tohle, co nám tu Pálava předvádí, je děs! Aj v lese ze mě leje, jdu do půl těla a stále si myslím na nějaký bazén se studenou vodou :) A přitom stále je všude sucho, prach a vedro. Navíc je opar, takže ani výhledy do daleka nejsou nic moc. Tím samozřejmě nechci říct, že by to dnes nebylo ono!

Pokračujem dál na Děvín, odtud scházíme k Soutěsce a obcházíme si Pálavu k Novému hradu a na Martinku. Kolem jedné hodiny docházíme ke kiosku do Klentice a pivko v nás jen zasyčí. Schováváme se ve stínu a nikam dál už se nám nechce. Jsme sice ve dvou třetinách, ale teď už to je jen cesta na slunci kde se není kam schovat. Sápem se na Sirotčí hrádek a na Stolovou horu, ze které už je to do Mikulova kousek. Vysušený a upečený, vynecháváme v závěru jeskyni Turold aj Svatý kopeček a hrnem se do Mikulova někam na zahrádku na jídlo a na pivo. Pak ještě na bus do Brna a máme to za sebou :-) Moc pěkný celodenní "výlet" pálavskou stepí v délce 20km. /Fotky na Picasa/.

Myší dírou na Útěchov

Láká mě zdolávat ty kopečky za Brnem. Někdy to ale jinak nejde, než že je to nahoru a dolu a aj z krátké vyjížďky mám slušně nakoupíno. Tak jako dneska, kdy jedu na Jehnice, na Babídolskou cestu, pak nahoru nad Útěchov, šupem dolů do Adamova, podél Svitavy, Myší dírou zase nahoru na Útěchov, pak dolů k zimáku a zase nahoru na Soběšice. Nakonec už jen dojezd po silnici... Trasa na Cykloserver.

Blutspur Klettersteig

Nedělní ráno na parkovišti Seebergsattel na Hochschwab není zrovna malované - venku leje jak z konve. Z feratek v okolí nebude nic, tak aspoň sbalit stany a věci a popojet někam, kde neprší.Rozhodujem se popojet na Hohe Wand, kde je to za prvé více na východ a nemuselo by tam pršet a za druhé je to při cestě :) Přijíždíme na parkoviště, navlíkáme se do úvazků a za mírného deště jdeme pod nástup HTL Steig. Tam bohužel čeká asi 10 lidiček ve frontě se stejným nápadem. To by nebylo tak hrozný, jako to, když už je v cestě asi 12 Maďarů, včetně osm let starýho kluka. Na každým štandu se klepe jeden Maďar, většina bez helmy a posun za 20 minut čekání byl asi 5 výškových metrů. Do řiti s váma!

Jdem nahoru cestou Völlerin s tím, že se sem vrátíme pozdějc. Zatím vycházíme nahoru s plánem dát si lahůdku v podobě cesty Blutspur. Tu jsme lezli před dvěma rokama a stojí to za to! Lehce prší, skála je mokrá a jen nástup nám dává zabrat. Pak je nejtěžší uklouzané a převislé bříško klasifikace E. Zdoláváme všichni beze ztrát :-) Juknem na Skywalk, ale moc se nezdržíme - začíná pršet. Sestupujem Völlerinem, zalezem si ještě v komíně a víc toho bohužel nedáme. Je hnusně a nemá to cenu. Opouštíme Hohe Wand a valíme dom. I přesto, že nám počasí hodně pokazilo plány, jsme toho zvládli dost a víkend se vydařil! // Fotky na Picasa //

Hřebenovka na Švába

Ještě než vůbec naše partička (Alfi, Palda, Barča a já) vyrazíme z Jihlavy, dáváme si kámen, nůžky, papír a vybíráme ze tří variant, kam vlastně pojedem. Nakonec je rozhodnuto - jedeme na Hochschwab. Nemaje však mapu, teprve na benzínce u Znojma zjišťujeme, kam že to vlastně jedem. Nakonec kupujem cestou aj turistickou a můžem plánovat na druhý den. Na noc zastavujeme na parkovišti Seebergsattel, kde přespáváme a máme výbornou startovací pozici na ráno.

Vstáváme za východu slunce a ze sedla stoupáme na hlavní hřeben pohoří Hochschwab. Na ukazateli je to na vrchol Hochschwab 6 hodin - dle mapy nám to přijde kousek a nechápem, kde to vzali. Za hodinu jsme na hřebeni, ale to je teprve začátek. Máme celou dobu nádherné výhledy, jen občas se schováme do mraků. Míjíme skupinky kamzíků, kozorohů, fotíme kytičky, panoramata a šlapem dál nevidíc v dálce vrchol, který je v mracích.

Když přicházíme pod vrchol, nejdem nahoru, jak by se mohlo zdát, ale scházíme dolů pod hlavní masív a jdeme údolím pod ním. A to jen proto, že tam má být druhá výstupová cesta na vrchol a měl by to být klettersteig. Chyba lávky! Je to pouze zajištěná cesta suťovištěm, kde se jde po ocelových schodech a navíc je tu několik řetězů a zábradlí. Ale co, stálo to za to a ve dvě hodiny jsme na vrcholu Hochschwab (2277 m.n.m.). Fotíme, kocháme se, moc dlouho se nezdržíme a scházíme na chatu Schiestlhaus. Posedíme, dáme Radlera, gulášovku, kafíčko a už se nám nikam moc nechce. Během chvíle se však kazí počasí a my se ocitáme rázem v mlze. Sice ještě neprší, ale jak dlouho to vydrží, netušíme. Sestupujem stejnou cestou do údolí, jako jsme šli na vrchol, akorát dole nejdem pod masív, ale pokračujem dolů na chatu Voisthalerhütte.

Na chatu dobíháme za deště, tam dáváme Radlera, posedíme a za chvílu zase sestupujem údolím. To už prší jak sviňa a nás čekají ještě dvě hodiny cesty do Seewiesen a pak ještě do sedla na parkoviště, kde máme auto. Když přicházíme do Seewiesen, přestává pršet a my se můžem částečně převlíct a taky najíst. Teď už nás čeká "jen" výšlap do sedla. K autu se vracíme po téměř 14-ti hodinách a v nohách máme cca 30 kilometrů. Jsme zničení jak zviřátka! Vaříme, sedíme, poleháváme, už hlavně nikam nejdeme a druhý den uvidíme co dál... A Paldovo hodnocení? "Byl to pěkný výlet!" :-) // Fotky na Picasa //Mapa pohoří Hochschwab, se zaznačenou trasou "pěkného výletu".

Noční momentka s budkou

Budka na parkovišti Seebergsattel (1245m) v pohoří Hochschwab.

Opomíjená Doubravka

Je krásné nedělní ráno a já vybíhám co možná nejdřív, abych se vyhnul vedru. Opomíjím tradiční trasy a jdu kde mě napadne. Přes Kamenný potok, na Čertuv stolek, kolem řeky na Malý Hrádek, k Bílku a pak zpět přes Sokolohrady a vyhlídku, kolem chaty Doubravky, k Hornímu Mlýnu a kolem Slavíkovky dom. Slintám nad tou nádherou všude kolem a lituju, že jsem se sem téměř dva mšsíce nedostal. Teď už je to ale jedno a co je podstatný, jsou body! :)

Kópačák v Kohótkách

Beton na střeše nepochopitelně zbarvený do červena, výhled až na Kojál, dřevěné "hokejkové" vazníky a suterén hladce čistý, betonový, pohledový a dočasně temný.

Graselovou stezkou

Český Rudolec - vodní pila Peníkov - Elfí kameny - Graselova sluj - Viklan - Pekelec - Bukový vrch - Matějovec - Radíkov - Český Rudolec.

BA09 - den poté

Zatímco někteří se jdou v pondělí ráno, po víkendové BA v Krušných horách, vyjet na kole či na kolečkových bruslích, já se pouze přesouvám do svého sedavého zaměstnání. A moc dlouho tam nevydržím. Zažívám mírný nesoulad hlavy s tělem, kdy je hlava v pohodě a hodlá tvořit nějaké hodnoty, zatímco tělo stávkuje a nehodlá spolupracovat. Lehce se rosím na čele a zároveň klepu zimou i když je venku teplo jak sviňa. Sám si nepomůžu, jdu k doktorovi, fasuju bobule a 14 dní teď budu vše sledovat jako velmi zanícený divák! A kolo? ... Vyčistit! Uklidit!

BA09 - úplně nejvíc hustý závod

Letošní Bike Adventure pro mě málem vyšuměla do prázdna. Ve čtvrtek se dozvídám, že můj partner Véna má kašílek a rýmičku a nemám najednou s kým jet. Po úvahách, že nikam nepojedu, se v pátek na poslední chvíli domlouvám s "Kubou", že do toho jdem spolu. V pátek večer přijíždíme z vyhřátých nížin, kde je přes 20°C, do centra závodů na Lesnou do Krušných hor, kde nás vítá 8°C, vítr a déšť. Navlíkám na sebe vše, co mám a navrch nasazuju darovaného kulicha. Na noc si dáme dvě horký griotky, proberem postupy, olepíme mapu a jdem spát.Ráno je jak malované - chvilkama prší, fouká a je kosa - ideální na cyklistiku. Jsem trošku zabržděnej a start stíháme jen tak tak. Taktika je jasná - nasbírat do šesti hodinového limitu co nejvíc bodů :-) Rozhodujem se pro kopcovitou variantu k Litvínovu. Při postupu na naší druhou kontrolu však píchám (já vím, že se to nemá) a to hned nadvakrát, takže nás to stojí téměř 15 minut. Pak už to hrnem, ale v kopcích to zrovna moc nevodsejpá. Na Jezeří se pokocháme hnědouhelnou pánví, nad Litvínovem shlídnem vypuštěnou přehradu a za pár kilometrů už jsme zase na hřebeni. Po třech hodinách máme sice ještě síly, ale už nestíháme osmdesátku na Flájích a upravujem trasu. Jedem si pro bodíky do Německa a začínáme se vracet do cíle. Ještě děláme zajížďku pro dvě kontrolky a přijíždíme totálně sežvejkaný devět minut po limitu. Natočeno máme v zimě, větru a dešti 100 km a posbíráno 602 bodů. I přes dlouhé prostoje při mapování, rozhodování a píchání, to není špatný. Večer nám ještě zahraje Buránek z Litvínova a už stačí jen přežít chladnou noc...Do nedělní čtyřhodinové etapy startujeme docela pozdě a tak mám dostatek času se probrat, rozmrznout a obživnout. Zprvu to vypadá na trošku lepší počasí, vzápětí však vjíždíme do mlhy a slunce si zase moc neužijem. Volíme trasu více po pěkných cestách a hlavně na druhou stranu než v sobotu - nechcem jet to samý i za cenu nižších bodů. Valí to docela slušně a trať volíme hlavně na tři osmdesátky. Ke konci zase nestíháme a přijíždíme v hustém dešti 4 minuty po limitu. Nejhorší byl kopec na sběrku - koho napadlo dát cíl na kopec? Máme najeto 83 km a celkově za oba dny nasbíráno 1064 bodů, což je 28. místo k kategorii MM. Na to, že jsme jeli jen pro účast a na "kochačku", to je uspokojivý ;-) Do Brna příjíždím v jednáct večer totálně sežvejkaný, zato s pocitem nepromarněného víkendu.

Mrtě kotýlek MTBO nejvíc!

V již tradičním termínu na začátku července uspořádali KOSové z Plzně velkolepé 5-denní MTBO s centrem v kempu Ostende. Čekalo na nás 5 MTBO etap v okolí Plzně, dále triatlonové štafety, večírky, Koutské a Božkov...

• E1 - middle, "Jižanská rozjezdovka"
• E2 - long, "Světová klasická drncačka"
• E3 - sprint, "Lobácká mapařinka"
• E4 - middle, "Všichni hurá na Krkavec"
• E5 - middle, "Ostende nakonec"

Etapy byly na dojezd (do 15 km) od centra závodů a každá nabídla něco jiného. V první etapě se nemůžu srovnat s mapou, jsem hodně nejistý, a co chvíli jsem nucen téměř zastavit, abych si namapoval. Nejsem schopný jet rychle a k tomu přesně mapovat. Na rozjezd to byl ale moc pěkný middlík. V druhé etapě zažívám takový křest ohněm. Z velké části vede trať v čárkách a tečkách plných kořenů, kdy jeden je vyšší než druhý a pěkně napříč přes cestu. Hodně dlouhá a drsná drncačka - jedu to více jak dvě hodiny a mám toho tak akorát dost. Od Křižáka dostávám 23 minut!Ve třetí sprintové etapě jsem si malinko spravil chuť i když dvě hrubky se mi zadařily. Udělat část sprintu jako LOBy, kdy se v hodně zarostlém pásu podél řeky vysekaly cesty a do nich daly kontroly, to tu ještě nebylo. Výborné bylo obvzlášť sledování bloudících závodníků z předstartu. Když jsem tam pak plašil já, to už tak zábavné nebylo :) Čtvrtá etapa na Krkavci byla už aj dokopce a ukázala co v kom je. Udělal jsem dvě větší chyby a pokazil jinak moc pěkně rozjetý závod. Od Křižáka jsem dostal zase nakládačku, ale i přesto z toho bylo 3. místo na bedně! Pátá, poslední etapa - startoval jsem osmý s téměř půlhodinovou ztrátou na prvního Křižáka. Závod jsem rozjel docela slušně, pak jsem však (nevím proč) vjel do hustníku a hrnul to zkratkou s kolem na rameni skrz hustník, kde jsem se zasekal na dvě minuty. Pak si pro jistotu ještě loupnu dvě paralelní chyby hned za sebou a jsem rád, že do cíle dojíždím na celkovém 9. místě.Moje výkony se dají charakterizovat jako hodně nevyrovnané :-) Dokážu zajet výbornou část závodu bez chyby, ale pak to někde narvu a je z toho dvouminutová chyba. A ježdění po kořenech taky není úplně můj šálek čaje. Tady jsou celkový výsledky H21A po pěti etapách:Po třetí sprintové etapě se ještě večer konaly triatlonové štafety. Sestavili jsme pro tento prestižní závod hvězdný tým Mrtě kotýlek ve složení: Hubánek (Foot-o), Pín (Swim-o) a Lauič (MTBO). Nebudu vás napínat - v hustém dešti jsme všem natrhli kaďák a hodnotná cena od sponzora Stock Božkov byla naše! :-)Pětidenní se KOSům povedly! Vyšlo perfektně počasí - zmokli jsme jen při triatlonových štafetách a jinak bylo azuro. Kvalitní terény, tratě, mapy, spíkr Hasák, navrch večírek po každé etapě a domů se vracím po šesti dnech jako zvířátko. Za dva roky se budu zase těšit...

Landštejnská kochačka

Byl to více než nabitý den! Plány byly sice trošku jiný, ale improvizace vyšla... Dopolední mistrovská klasika, v lesích pod hradem Landštejn, byla dlouhá, přesto to byla kochačka a bezvadná mapařinka. V poslední době jsem trošku umotanej, takže jsem se celý závod trápil a nemohl se dostat do tempa. Takovej zacyklenej. Výsledek přesto docela dobrej - 8. místo v čase 81:11. Stránky závodu.Výhled z Landštejna na přehradu a okolní lesy