Ráno je fekál a tak jako podporu od partnerky (aby mě to nakoplo) slyším. "V tomhle chceš jít běhat?!" Ano, chci jít v tomhle běhat! Vycházím z domu a sousedka venčící svého psíka si taky přisadí. "Že se Vám chce, vždyť prší?!" Reaguju pouze pousmáním a vybíhám... Já vím svoje a vlahý jarní deštík je přesně to, co mi dnešní běhání může jen zpříjemnit. Po pěšinkách svahem na Zamilec, pak zadem na Soběšice a údolíčkama kolem rybníčků zpět. A ještě jak se vracím, probíhám kolem skupinky zedníků schovávajících se pod přístřeškem, tak slyším jednoho z nich jak povídá. "To bych se na to mohl vysrat, běhat v dešti!" Ale já ne! Nemělo to chybu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat