Údolím Bílého Labe

Ráno jsem zase za prudiče :-) Vstávám o půl sedmý, budím kluky a jdeme na sportík. Nakonec jdu jen s Kubou a místo plánovaných sjezdovek jdem běhat. Ospalým ránem k Myslivně a dál údolím Bílého Labe na boudu u Bílého Labe. Místy je sníh odtátý až na asfalt, ale jinak se jde v přemrzlým firnu až po kotníky. Odtud to otáčíme po dřevařské cestě po úpatí Kozích hřbetů zpět do Špindlu. Nad boudou je to hodně hard core - cesta je zledovatělá a nakloněná dolů do údolí. To trvá naštěstí asi jen kilák a pak už obíháme Kozí hřbety a jdeme po zmrzlém firnu až do Špindlu. Dávám si i dva neplánované kotouly, odírám ruce při brždění až na krev, ale endorfiny přebijí vše :-) Dobíhame více než nadšeni a zničeni. Je osm hodin ráno, tak hurá zas do práce... Den začal nejlépe jak mohl! Dneska nám to opravdu šlo a aj tréninková hodnota by se našla!Fotečka z předchozího sjezdování - letos asi posledního :-(

Jde to, ale dře to

Čím dál víc se snažím naslouchat svému tělu, ale zřejmě si rozumíme čím dál míň. Neustupující únava i po několika dnech nic-nedělání mě štve. Když už je situace natolik dobrá, že se cítím fit, snažím se příležitostně něco dělat. Pomalu a zlehounka se pokouším o pohyb jakéhokoliv druhu. Na horách je nyní možností pohybu více než dost a jedna lákavější než druhá...

Večer si domlouváme ranní ježdění, ale když ráno o půl sedmý vstáváme, moc se nám nikam nechce. Celou noc pršelo a tak se obáváme toho, jak to bude na sjezdovce vypadat. Skutečnost však předčila naše očekávání ;-) Sjezdovka je jak zrcadlo - z Medvědína je ledová hora. Dle plánu dáváme tři rychlé a ostré jízdy - neskutečný mazec!

Den v "pracovním táboře" je náročný hlavně mentálně a tak si navečer ordinujeme (pro vyčištění hlavy) výběh přes Sv. Petra do Dlouhého dolu a zpět. Ano, splňilo to svůj účel! Necelá hodinka venku je více než příjemná a očistná. O nějaké tréninkové hodnotě však nemůže být řeč :-)

Na Zlatý návrší

Z Medvědína proti slunci

Do Špindlu jsem přijel v pátek večer a hned v sobotu ráno neprodleně nastoupil do "pracovního tábora" ve skupině MDTH group © ;-) Tady není čas ptát se kdo je kdo - tady se člověk nezastaví. Na víkend jsou všude kvanta lidí, navíc je tu teplo jak v létě a pomalu to leze dolů. Nicméně ranní jízdy, kdy je vše ještě zmrzlý, nemají chybu!Zlatý návrší a Labský důl

V neděli odpo je konečně trošku volnějc, tak neváhám, balím lyže a boty do batohu, na nohy nasazuju sněžnice a po červené to hrnu kolmo na Medvědín. Za 37 minut jsem nahoře, oblíkám bundu a pokračuju dál na Vrbatku. Na sluníčku je sice teplo, ale nahoře už hodně fouká - nějakých 20 m/s. Pod Vrbatkou to otáčím, měním sněžnice za lyže a valím přes Mísečky zpět do Špindlu. Slunce pomalu zapadá, všude je jasno, zima a sníh pomalu přituhává. Jen aby ta zima ještě chvilku vydržela...Výhled přes Medvědín až na Sněžku

Když nevíš co by, zajdi do přírody

Zajít si ven a vyčistit si hlavu, to je jediná věc, která mě tento týden drží nad vodou. Stačí na hodinku vyběhnout, vypnout a na nic nemyslet... V pátek se přesunuju do Špindlu - nemůžu se dočkat! :-)Pět panelákových zubů Řečkovic ze ZamilceVykotlaný kmen u cesty - něco mi to připomíná

Na Doubravce

Louka pod ValchouTrocha kýče pro romantiky

Saně, hurá na ně

Původně jsem myslel, že vyrazím dopoledne na běžky nebo na pásy, ale Venca s Léňou jdou na sáňky a já se nenechám dlouho přemlouvat. Berem sáňky a jedem za 50,- natřískaným busem na Špindlerovku. Nahoře jsou "davy" lidí. Jak by taky ne, vždyť je tu nádherně. Jdem na Petrovky na start, kde se kocháme, fotíme a posilňujem před cca 5 km dlouhou jízdou :-) A jedem! Valí to parádně, jen křižování sjezdovky je malinko ve stylu kamikaze. U Moravských bud nastavujem na chvílu ksichty slunci a pozorujem dívčinu na "kajtu". Za Davidovkama je cesta hodně rozbitá a vlnitá, takže můj zadek poznává středověk :-) Dole je to už malinko slalom mezi kamenama, ale nemá to chybu! Jízda jak má být :-)Petrovka je před námaPohled ke Špindlerovce, na Malý Šišák a Sněžku.Venca už valí :-)Sluníčko a pohoda u Moravských budPo akci: Léňa, Venca, Hubík

Tři ranní extra jízdy

Na nedělní vstávání v 6:30 musí být motivace! Není ale tak težké ji získat ;-) Je jasno, lehce mrzne a po sedmé hodině už sledujeme východ slunce z Medvědína. Užasná podívaná a ještě úžasnější jízda po precizním manšestru. Dáváme standardně tři extra jízdy a jdem se nasnídat - úžasný den den teprve začíná...Východ slunce z Medvědína - 7:16Hřiště na Medvědíně máme jen pro sebe.

Hezky na ski

Kolem sedmé ráno se Špindl pomalu probouzí do sobotního rána a my už sedíme na lanovce na Medvědín. Sjezdovku máme jen pro sebe a ten manšestr, ten je! Rozjíždím se pozvolna, ale slalomky od K2 mě brzo pohltí. Pokládám se do toho a tři první ranní jízdy nemají chybu! Jdem posnídat, já si vyměním lyže a do oběda jdu ještě pilovat svůj krojený oblouk :-)Kolem sedmé ráno ještě Špindl spí.V poledne už začíná být pěkný oraniště (Mísečky)A pak že není sníh :-)

Nach Spindlerbaude

Přesuny, změny, zpoždění, výluky, čekání, sedmi-hodinové cestování... Je pátek, půl šesté večer - konečně jsem ve Špindlu. Nu což, Libas už na mě čeká, tak se převlíkám do běhacího a vyrážíme na Špindlerovku... Na začátek jdeme dost svižně, takže už v první serpentině přestávám vnímat, přestávám komunikovat a mám tmu před očima. A to doslova! :-) U druhýho křížení Libase opouštím a nechávám ho jít. Nahoře jsem jen pár minut za ním za nějakých 45 minut. Délka cca 8 km a převýšení 500 m. Otáčíme to dolů, začínám vnímat a začínám komunikovat :-) Na rozběhání po týdení pauze není nic lepšího ;-) Pak už jsem neměl sílu na nic jinýho než čokoládu, velkou pizzu, horký griotky, budvárky ... a spánek.

Zase na dně sinusoidy

Ještě do minulého úterý jsem se držel, ale pak už se nedalo nic dělat. Jsem zase na dně. Plná pusa aft, tělo zvadlý a požadující víc jak 10 hodin spánku denně. Takhle to dál nejde! :-(V sobotu už jsem to nemohl vydržet a jediná moje záchrana byla utéct od toho všeho někam pryč... Hodina v orientkách po lese kolem Doubravky byla povznášející, přesto že jsem se po lese ploužil jak zombie. Hlavu jsem si však vyčistil dokonale :-)

Neděle, sluníčko a teplíčko, co dělat? Aspoň zalozit - vyvenčit se. Vyrazil jsem na Slunečnou - kamínek kousek od lavičky. Párkrát jsem si ho oblezl, nahřál se na sluníčku a malinko si připadal, že se na té pomyslné sinusoidě zvedám zase nahoru... Kéž by!Pohled od Slunečné na hřeben Železných hor

Výběh Beroun - Karlštejn

V sobotu navečer se přesunujem ke Gregorum do Rudné, ehm... malebného to městečka kousek za Práglem. Vítá nás rozesmátá Alička a ještě rozesmátější rodiče, kteří se o nás královsky starají - díky!

Starají se o nás tak, že v neděli ráno je vše připraveno, napánováno, dohodnuto a my s Martinem běžíme na motoráček co nás přiblíží do Berouna. Kupujeme "hromadnou" jízdenku za 36,- a hrnem se do soupravy o dvou vagóncích :-) Nebudu tu dělat reklamu ČD, ale nemělo to chybu...Rozbíháme se pozvolna, přece není kam spěchat - lahůdky nás teprve čekají. V lese ani tolik nefouká a v žádném případě mi nepřijde že je konec ledna.Seběh do Svatého Jana pod SkalouSvatý Jan pod Skalou a Svatojánská skála vypínající se do výšky 210 m nad okolní terén.Výběh ze Svatého Jana nám dává zabrat, ale je to lahůdka :-) Valíme dál po červené a nebýt dvojičky s venčícím se Pitbullem, tak by se snad ani naše tepy nedostaly na TF max :-)Míjíme Bubovické vodopády, príma kadiboudu a z červené odbočujem na žlutou k lomu Malá Amerika. Kocháme se, fotíme a popobíháme. Na Velkou Ameriku se podíváme jindy.Vybíháme z lesa na louku a za kopcem na nás vykukují věže Karlštejna. Už nám zbývá jen seběh do údolí a výběh na hrad. No nádhera! Moc pěkný laufík - čistého času nějakých 80 minut.Ještě zbývá vzít rodinku na hrad, ten je ale mimo sezónu zavřený, tak nám musí stačit pohled zvenku. Nikde nikdo, klídek, pohoda. Ještě jednou díky K&M.Mapka laufíku - v podstatě po červené značce

Pražákům, těm je hej

Do Práglu? A na "výlet"? Hmmm, tak jo! Dálnice je ráno prázdná a v Práglu skrz centrum si pozpěvuju hitovku od Pražskýho výběru... Pražákům, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Plzeňská a Francouzská, Těšnov a Novodvorská. Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská a Dolní, Safra, safra... Parkuju přesně kde jsem chtěl a hned nato se noříme do Nového Světa. Nádhera, klídek, skoro žádný turisti, jen lehce fouká a svítí slunce - je tohle konec ledna? Procházíme Pražským hradem dolů na Klárov, přes Malostranské náměstí do Petřínských sadů a na Petřín. Je nádherně! Pak se juknem ještě na Strahovský kláštěr a na Pohořelci už máme auto :-) Jsme vyfoukaní, zmrzlí a hladoví, takže popojedem... Procourali jsme to pěkně, ale určo jsme si nechali i něco na příště :-)Vcházíme do Nového světaNový světKapucínskáHradčanské náměstíZ PetřínaPetřínská rozhlednaOd Strahovského kláštěra

Realita všedního dne

Není nad to vstávat skoro za tmy, posnídat banán s tatrankou, v osm vybíhat do studeného rána a vracet se za 80 minut do krásného slunného dopoledne... Tak hurá do práce! :-)

Na Babí lom

Tak takhle nějak si představuju ideální začátek týdne! ... Odpo se přibližuju do Útěchova a vybíhám směr Vranov. Ještě nevím kam pak půjdu, ale mapu nemám, tak to zkusím po značkách. Vranovem sbíhám kolem kláštera, dvou hospod a dál dolů po zelené na Kateřinu. Tam kousek podél hlavní silnice a z Šebrova po modré pro změnu stále nahoru k Jelínkovi a na Babí lom. Času do tmy mi už moc nezbývá, tak fotím tu nádheru všude kolem, kochám se a za chvílu valím zpět. Až k rozhledně jsem se bohužel nedostal - už teď toho mám docela dost a do Útěchova cesta dlouhá. Vzhledem k tomu že nemám mapu, tak se vracím přes Vranov. Dobíhám úplně za tmy po 105 minutách a celkem koženej. No ale hlavu jsem si vyčistil dokonale a hlavně se namlsal tou dnešní nádherou :-)Tady to jde samo - cesta na VranovVýhled od Vranova na KateřinuVranov od Babího lomuTrocha podvečerní nostalgieRozcestí pod Babím lomemMoje maličkost :)Výhled na KuřimCesta zpět na Vranov za svitu měsíceNad Vranovem naposledy fotím tu nádheru