Čím dál víc se snažím naslouchat svému tělu, ale zřejmě si rozumíme čím dál míň. Neustupující únava i po několika dnech nic-nedělání mě štve. Když už je situace natolik dobrá, že se cítím fit, snažím se příležitostně něco dělat. Pomalu a zlehounka se pokouším o pohyb jakéhokoliv druhu. Na horách je nyní možností pohybu více než dost a jedna lákavější než druhá...
Večer si domlouváme ranní ježdění, ale když ráno o půl sedmý vstáváme, moc se nám nikam nechce. Celou noc pršelo a tak se obáváme toho, jak to bude na sjezdovce vypadat. Skutečnost však předčila naše očekávání ;-) Sjezdovka je jak zrcadlo - z Medvědína je ledová hora. Dle plánu dáváme tři rychlé a ostré jízdy - neskutečný mazec!
Den v "pracovním táboře" je náročný hlavně mentálně a tak si navečer ordinujeme (pro vyčištění hlavy) výběh přes Sv. Petra do Dlouhého dolu a zpět. Ano, splňilo to svůj účel! Necelá hodinka venku je více než příjemná a očistná. O nějaké tréninkové hodnotě však nemůže být řeč :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat