Tenhle přeběh z Č. Krumlova přes Kleť a Kluk do Litvínovic, to byla taková pěkná tečka za rokem 2012. A jak že se to vlastně seběhlo? To bylo tak...
V říjnu se mi ozvali kamarádi z Budějic, jestli bych nechtěl přijet na jeden závod. Že je to den před Silvestrem, ale oni sami to ještě neběželi. Zaujalo mě to, ale bylo to ještě moc daleko. Před vánoci mi poslali rozpis a červík začal hlodat. Během vánoc jsem byl jednou běhat, tak jsem usoudil, že bych to mohl dát... Zlanařil jsem ještě Míru s Bleškou (ti byli taky jednou běhat) a aspoň jsem do Budějic nejel sám.
Na start do Č. Krumlova se jelo hromadně busem. Na tom by nebylo nic divnýho, kdybychom tam nebyli více jak 40 minut před startem! Po dlooouhém rozklusání a několika proslovech se v 11:11 konečně odstartovalo. Zpočátku zvolna - nikdo se nikam nehnal, až v prvním stoupání se to začlo pomalu trhat. Ač jsem se držel, cítil jsem se hrozně zatuhle a těžkopádně - nemělo to šťávu.
V závěru 6-ti km stoupání na Kleť jsem na chvíli přešel do chůze, ale nebyl jsem sám. Nahoře jsem si loupnul magnesium, mrknul na hodinky (37 minut), prosmýkl se davem lidí a napravo od lanovky začal lesem sbíhat. Pustil jsem to dolů, jak to jen šlo a postupně za sebou nechal 4 borce, co byli nahoře přede mnou. Dole u lanovky jsem se zase napojil na zelenou turistickou (po které vede většina trasy) a po silnici sbíhal dál.
Začínal jsem ten 5-ti km seběh do Holubova docela cítit. Trpěla hlavně stehna. Do Mříče se začalo zase stoupat, a to jsem měl menší krizi. Předběhl mě borec rychlostí dvakrát větší než moje, ale asi mi to pomohlo, protože jsem se přibližoval dvěma borcům přede mnou. Ve stoupání z Mříče na Kluka jsem se zase trošku chytil a už už měl ty dva na dosah. V esíčku pod vrcholem jsme přešli do chůze, akorát že borci šli o něco rychlejc a než jsem se vyškrábal nahoru, byli fuč.
Seběh z Kluka bolel! Nepomáhalo mi ani běžet lesem mimo cestu. Doklepal jsem se na první a zároveň poslední občerstvovačku do Slavče a ocenil, že jsem jí měl celou jen pro sebe. Ze Slavče přes Hradce jsem se trošku srovnal a snažil se docvaknout klučinu, co mě přecupital vynecháním občerstvovačky. Věděl jsem, že jsem tak ve 2/3 trati a do cíle to odhadoval ještě tak na půlhodinku.
U Kaliště trasa opustila zelenou turistickou a dál se běželo po panelce bývalým vojenským prostorem. Už jsem si z hlavy nedokázal vybavit, jak je tento úsek ve skutečnosti dlouhej, ale přišlo mi to nekonečný. Dlouhá rovinka, horizont a za horizontem co? Zase dlouhá rovinka. Nutil jsem se do běhu a snažil se myslet i na něco jinýho než jen na to, kdy tento úsek skončí.
Předběhl jsem jednoho jdoucího borce a v zápětí druhýho. To byl ten, co mě předbíhal v Holubově - bylo mi ho trošku líto. Panelka byla o hlavě a o tom mít to co nejrychleji za sebou. Radost se někam vytratila. Najednou se odbočilo z panelky a už jsem viděl hráz Šindlovského rybníka. Do cíle jsem to viděl ještě tak na 2 km.
 |
| Jiné, než tyhle dvě "povedené" fotky od pořadatelů jsem nenašel... |
Asi abych se neflákal a závěr po silnici do Litvínovic si jaksepatří užil, začal se na mě dotahovat někdo v modrém. Stále jsem ho cítil tak sto metrů za sebou... Zůstalo to tak až do cíle, kde jsem dokončil téměř 15 minut za vítězem v čase 2:21:57 na (pro mě velice pěkném) 9. místě. Úsměv na tváři jsem zamaskoval jakýmsi šklebem - byl jsem rád, že to mám za sebou.
Trasa je k nahlédnutí
zde a výsledky by měly být na
stránkách JBP, leč nejsou. Našel jsem je však
zde. Za rok si tenhle podnik snad zopakuju a doufám, že se nebudu trápit jak letos. P.S.: Míro a Bleško, díky že jste mě vzali sebou!
