Dušičkový závod '12

Tři roky uběhly jako voda a já zase usedám na Skále do autobusu plného orienťáků. Ne, nejede se na výlet, ba ani na oběd zdarma s předváděcí akcí, ale na start Dušičkáče. Ten je tentokrát u rozhledny Bára, kousek od Slatiňan a běží se přes 6 map zpět na Skálu. Letošní ročník pořadatelsky jistí JJ s Aldou.

Rozhledna pěkná, nahoru se nám ale nikomu nechce. Stejně je mlha vidět, navíc drobně prší a je kosa. Poslední instrukce, seřadit k mapám a to už nás Alda pouští vstříc svému osudu. Začínáme na OB mapě (Monako) bez cest. Tempo je příjemné, nikdo se nikam nežene a pokud ano, stačí pokazit dohledávku a rázem je dotyčný zařazen na konec fronty na ražení. Porosty sedí a dá se říct, že jdeme všichni pohromadě.

To na druhé mapě (Kočičí hrádek) je to už o něčem jiném. Zeleno-žlutá omalovánka nesedí myslím nikomu a ač jdem na třetí kontrolu přes jasný krmelec, kontrolu nenacházíme a motáme se v kruhu. Každý to zkouší na jinou stranu - já jsem bohužel vyrazil špatným směrem a čelo závodu mi uniká. Mezi tím se mrholení změnilo v déšť a začíná se ochlazovat.

Pod mapou je schováno všech 6 map v PéDéeFku.

Na třetí mapu (turistická) vbíhám spolu s Vénou, který za to bere jako by mi chtěl utéct. To se mu nakonec daří, ale jen díky tomu, že volí postup zprava přehrady (přes plot vodní elektrárny). Já jdu zleva pod hrází a na další kontrole se zase potkáváme. Přebíháme státovku k výměně mapy, já si však musím Vénu, i doběhnuvšího Martina Chaloupku, nechat utéct. Dávám si "pauzu" podřepem v hustníku. Dobíhám na výměnu mapy - kluci jsou samozřejmě daleko přede mnou.

Vidina toho, že je ještě doběhnu, se rozplynula, když v mapníku nenacházím další dvě mapy. Říkám si "to není možný" a ještě jednou opatrně prohlížím úplně mokré listy. Mám tam 1, 2x 2/3 a 6. List s mapama 4/5 chybí. Co teď? Na poslední mapu bez dvou předchozích netrefím a jít na přímo bez mapy, mi přijde nereálný. Tak zkusím počkat na někoho za mnou a jít pak s ním...

Po cca 10-ti minutách čekání, kdy už se klepu jak ratlík, přibíhá moje záchrana - Míra, Katka a Martin K. Vysvětluju jim situaci a dál pokračuju v háku s nima, respektive s Katkou, která jde svižněji. Za chvíli už běžíme sami a já se začínám zase pomalu zahřívat. Na konci čtvrté mapy je občerstvovačka s horkým čajem. Paráda!

Co nás bohužel hned poté schladilo, je to, že nemůžem najít start páté mapy. Až po chvíli dobíhá Martin K. a znaje místní terén, jde na jisto. Pátá mapa (bez cest) je Studená voda, kde to poznávám i já a tak jdem bez zaváhání. Souvislý déšť se mezi tím mění v souvislé sněžení. Cestou ještě sbíráme Martina Ch., kterému se mapa rozpadla.

U Silnice měníme na poslední mapu (Mezihoří), kde nás čeká posledních 5 kontrol. To už mám tak zmrzlé ruce, že i uchopit na kontrole kleště a orazit, je problém. Nicméně jdeme na jisto, kontrolky nacházíme hladce a dokonce závěrečný kopec od potoka k hospodě běžíme. Čas máme bez 5-ti minut tři hodiny a v nohách více jak 24 km. O vítězství se podělili v čase 2:32 Koprda s Tomíkem. Véna běžel s GéPéeSkou a tady je jeho záznam.

V cíly na 7. (Katka) a 8. (já) místě.

V hospodě postupně rozmrzám, přesto si ani po čtvrt hodině nejsem schopen sám rozvázat tkaničky. Na vyhlášení nečekám a snažím se co nejrychlejc vypadnout, abych už byl doma. To ještě netuším, že to nebude jen tak. Mé letní gumy na autě nejsou v nastalých podmínkách to pravé a jen pomalu se přibližuju k domovu. Kopec v Holetíně nejsem schopen vyjet ani na podruhý a na státovku do Hlinska se dostávám až oklikou přes Vojtěchov, ač jsem od této trasy místními zrazován. Domů přijíždím po více jak hodině a půl, a to je to "jen" 40 km. Většinou jsou pro mě na silnici za blbce všichni ostatní, tentokrát jsem to však s letníma gumama já! Ještě večer přezouvám na zimní a pak už jsem nepoužitelnej.