Svatební oznámení

HáeSHá Vysočina Cup

Po vydařené dovolence v Dolomitech se mi zastesklo po domácích terénech a Botas (teď se tomu říká HSH Vysočina Cup) byl proto jasnou volbou. Tři etapy v kvalitních terénech Žďárských vrchů s centrem ve Svratce pod sjezdovkou.

E1: Na úvod krátká trať v pekelném vedru. Nekazím a jdu docela svižně - překvapuju sám sebe, jak mi to jde. Stavitel využil úzký prostor beze zbytku, ale je to všechno rovně a rozhodující je dohledávka. I přes svou "vysokou koncetraci" kazím dvě kontrolky, kde jdu úplně "do kytek" a dobíhám na 12. místě se ztrátou 2:36 na prvního. Nechal jsem tam minimálně to samý :-(

E2: Klasika, vedro a dusno. Na rozehřátí si dávám 35 km na biku do Svratky, pak rychle převlíct a na start. Co se mi honí hlavou je, že to bude dlouhý! A taky že jo! Les je sice rychlý, vyschlý, že bažinky praskají suchem, ale mě to moc netáhne. Jdu na morál a ani mělký brod Svratkou na závěr mě nezrychlil. Ve výsledcích "mírně" klesám na 24. místo. Dávám si pivko, něco k jídlu a za hodinu už se zase převlíkám do cyklistickýho a valím zpět do CTB. Nejedu přímo, tak jako ráno, ale jedu ještě přes Dářko a když odpoledne dojíždím dom, jsem jak taška! Za hodinu začíná pršet a to vydrží až do druhého dne...

E3: Prší! Les se přes noc změnil v nacucanou houbu vody a vyschlé bažinky dnů minulých jsou ta tam. Startuju z 16. místa v nabité minutě a je mi jasný, že sám v lese nebudu. Hned od začátku se tvoří vláček o 3-4 vagóncích, kde se však obsazení mění na každou kontrolu. Občas se někdo připojí, jiný zase odpojí. Na delším postupu na 10.k už jdeme ve dvou a sbíráme vagónky před sebou. Únavu z předchozích dní necítím a snad i díky dešti a tomu mokrému humusu všude kolem se mi běží perfektně. Na 15.k už jdu s mírným odstupem sám a sbírám další vagónky. Ty se však nepřipojí. Ke konci už to moc nevnímám a dobíhám na celkovém 9. místě v čase 52:27 v H21A, což je 7. čas v E3. Takhle parádně už jsem si dlouho nezazávodil! Pochvalu si zaslouží též stavitel E3 - velice povedená trať.Povedená E3 na závěr.

Sytě zelená

Rudické courání

Je neděle a naše cesta z města směřuje do Jedovnic, odkud se couráme podél potoka k Rudickému propadání. To spolu s Býčí skálou tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v ČR. Potok mizí pod zem, ale to je tak vše co je k vidění :) Skály nahoře jsou obsypané lezci, tak koukáme co kdo leze, zevlujem a užíváme si sluníčka. Je krásně!

Napuštěno

Ještě před oficiálním otevřením, které je ve středu 14.4., jsme si udělali exkurzi do nového bazénu v Brně Kohoutovicích. Zde je pár detailů:

Zazeleněno

Podvečerní světlo

Po včerejším laufu na Krásné jsem mírně zatuhlej, ale nakonec vyrážíme s Davidem v podvečer po dešti na výběh - decentně k zámku a k Doubravce. Všechno je krásně nasvícený...

Na Krásné

Po delší době zase fajnovej laufík na Železných horách - z Lán na Krásné a zpět. Necelé dvě hodiny terénem, blátem a sněhem. Bylo to jak jinak než krásné! :)Vysílač KrásnéPauza v půli cestyZ Chloumku na SpálavuCelá trasa - 22 km a 118 minut

Zabledulováno

//Pole bledulí v Raneckých lesích//

Nad Prahou

Nejsem zrovna milovník městského běhání a v centru Práglu mi to vždy přišlo jako sci-fi. Ale ono se to dá... Vyrážím od bráchy z jejich nového bytu na Břevnově, obíhám si Ladronku, juknu na Vypich, pak kolem Strahova dolů na Petřín, kde si dávám takový lahůdkový kolečko a po 70-ti minutách se vracím docela prošitej.

Poslední výjezd ... ?

Očekávaje oblevu a neklesající teploty pod nulu, velím k letošnímu (zřejmě poslednímu) výjezdu na běžky. V šest ráno hlásí Nové Město -3°C a před osmou hodinou už mažu s kolegyní klistr před Hotelem Ski. Nejdřív zkoušíme kroužit na tratích, ale pak radši volíme výjezd na Vlachovice a na Sklenné - za kochačkou. Najetá stopa je místama dost zafoukaná, ale zmrzlá, rychlá a dostačující. Vyjedem nahoru, dáme kolečko na Sklenné a vracíme se zase dolů. Po dvou hodinách dáváme zimě pá pá a valíme zpět do Brna.

Manšestrové ráno

Jsem rád, když mi věci vycházejí a když mi vše zapadá do sebe. Ráno to tak sice ještě nevypadalo, ale po zaplombování děravého zubu a shlédnutí infa ze Žďáru bylo jasno. Do práce dorazím později. Valím do Ždáru a vyjíždím kousek za rolbou. Je to velká paráda - prašánek, azuro, perfektní stopy. Bohužel fouká a stopy na pláních docela rychle mizí. Loupnu si dvakrát zkrácený Žďárský okruh a valím dál na Brno. Slušnej začátek pracovního týdne :-)

Večer (ne)lyžařův

S koncem zimy se zatím nehodlám smířit a tak využívám každé možnosti se ještě sklouznout. V Novým Městě je sněhu stále dost, takže balím po práci věci, lyže, Helenka a valíme ke Ski Hotelu. Nic nevadí, že už do tmy moc času nezbývá a že Helenkovi se na běžky nechce. Oblíkám se, mažu lyže, Helenka posílám do do Ski Hotelu na kafe a sám jdu točit. Prostě značka ideál :)

Na stadionu ani noha a kupodivu ani žádná stopa - vše je zafoukané. Jak ale vjedu do lesa nebo do závětří, stopa je parádní. Dám si dvě malá kolečka na Plačkovci na zahřátí a pak pokračuju po 5 km okruhu. Ten si nakonec loupnu třikrát a mám toho tak akorát. Moc pěkný projetí - fialovej byl dneska tutovej. Tak, ještě vyzvednout Helenka a můžem odfrčet...

Pohodička, opalovačka ...

Do Brna vyrážíme o něco dřív a dáváme si mezizastávku na Třech Studních na běžky. Sluníčko, dokonce aj stopy jsou a tak to jede skoro samo - paráda :) Jen v lese to občas stojí za prd a kolikrát je třeba sundat běžky a popoběhnout. Dáváme si okruh na Fryšavu, Blatky, Samotín, Kadov a zpět kolem Medlova. Ze začátku pohodička a opalovačka a ke konci už kosa, únava a vidina něčeho teplého. Tak snad to ještě chvílu vydrží a sklouznem se...Od hájenky na Fryšavu.Nad Samotínem...

Kamenným potokem

To, že nastal březen, mě trošku zaskočilo. A co mě zaskočilo ještě víc, že v březnu začnou první lampijóny a já jsem byl za zimu běhat tak maximálně třikrát. Dnešní ráno je parádní - beru hřebíkáče a vyrážím přes Koukalky na Slavíkovku, dolů k řece a pak podél řeky až ke Kameňáku. Celé údolí je zamrzlé a nádherně prosvícené. Obíhám si to ještě přes Čerťák a nad Doubravkou až k trati. Pak jdu podél až k silu a přes pole se vracím. Luxusní dopolední fáze...