Po vydařené dovolence v Dolomitech se mi zastesklo po domácích terénech a Botas (teď se tomu říká HSH Vysočina Cup) byl proto jasnou volbou. Tři etapy v kvalitních terénech Žďárských vrchů s centrem ve Svratce pod sjezdovkou.
E1: Na úvod krátká trať v pekelném vedru. Nekazím a jdu docela svižně - překvapuju sám sebe, jak mi to jde. Stavitel využil úzký prostor beze zbytku, ale je to všechno rovně a rozhodující je dohledávka. I přes svou "vysokou koncetraci" kazím dvě kontrolky, kde jdu úplně "do kytek" a dobíhám na 12. místě se ztrátou 2:36 na prvního. Nechal jsem tam minimálně to samý :-(
E2: Klasika, vedro a dusno. Na rozehřátí si dávám 35 km na biku do Svratky, pak rychle převlíct a na start. Co se mi honí hlavou je, že to bude dlouhý! A taky že jo! Les je sice rychlý, vyschlý, že bažinky praskají suchem, ale mě to moc netáhne. Jdu na morál a ani mělký brod Svratkou na závěr mě nezrychlil. Ve výsledcích "mírně" klesám na 24. místo. Dávám si pivko, něco k jídlu a za hodinu už se zase převlíkám do cyklistickýho a valím zpět do CTB. Nejedu přímo, tak jako ráno, ale jedu ještě přes Dářko a když odpoledne dojíždím dom, jsem jak taška! Za hodinu začíná pršet a to vydrží až do druhého dne...
E3: Prší! Les se přes noc změnil v nacucanou houbu vody a vyschlé bažinky dnů minulých jsou ta tam. Startuju z 16. místa v nabité minutě a je mi jasný, že sám v lese nebudu. Hned od začátku se tvoří vláček o 3-4 vagóncích, kde se však obsazení mění na každou kontrolu. Občas se někdo připojí, jiný zase odpojí. Na delším postupu na 10.k už jdeme ve dvou a sbíráme vagónky před sebou. Únavu z předchozích dní necítím a snad i díky dešti a tomu mokrému humusu všude kolem se mi běží perfektně. Na 15.k už jdu s mírným odstupem sám a sbírám další vagónky. Ty se však nepřipojí. Ke konci už to moc nevnímám a dobíhám na celkovém 9. místě v čase 52:27 v H21A, což je 7. čas v E3. Takhle parádně už jsem si dlouho nezazávodil! Pochvalu si zaslouží též stavitel E3 - velice povedená trať.
Povedená E3 na závěr.
