Hubánek, Helenek a Venda

Mrazivý podvečer

2012-02-01T23:27:00.024+01:00

Ač to z fotek moc nevypadá, dnešní podvečerní výběh byl docela mrazivý. Oproti minulým dnům jsem přidal jeden propocovák a rukavice v domění, že to bude stačit. To však nestačilo a jakmile fouklo od spodu, užil bych ještě tenoučký šusťáky přes zateplený elasťáky. Brrr! Jinak parádních 70 minut běhu.

Taky jsem se mohl jít klouzat... ;-)

Mrazivým ránem

2012-01-29T18:39:00.002+01:00

V mrazivém ránu vybíháme s panem D. směr Lhotka a dolů k Doubravce. Na loukách pod Valchou nesměle vykukuje slunce, ale sílu zahřát ještě nemá. Běžíme vymrzlým údolím k Točitýmu víru a odtud dál proti proudu na Bílek. O kousek dál začíná ta pravá zimní podívaná. Pěšina podél řeky je schovaná pod sněhem, v horším případě pod ledem a já občas ani nestíhám koukat pod nohy. Místy je to slušná ruská ruleta. Občas zastavím, zvednu oči, udělám snímek a zaplesám nad tou nádherou. Dobíháme k mostu na Bílek, překonáváme tok na druhou stranu (někdo po mostě a někdo na boso řekou) a vracíme se vrchem na Sokolohrady. Chvilku pauzujeme, nastavujeme se slunci a pak sbíháme k chatě. Odtud po staré cestě nad Kameňákem k hájence a pod tratí po poli dom. Epesní!

Okruh na Milovy

2012-01-28T23:06:00.027+01:00

První letošní běžky - velký těšení - parádní sklouznutí - okruh ze Skleného na Milovy - dršťková polévka - palačinky - upravené stopy - nicotný odraz - davy lidí - přechod z klasiky na bruslení - hadrový panáček - prošitost - spokojenost.

Turistická klasika

Nad Fryšavou

Bratr srdcař

Procesí nad Kadovem

Tak Venda roste...

2012-01-27T11:39:00.000+01:00

Tož takhle nějak vypadá "hybnerace" - stav totální koncetrace veškeré tělesné energie do žaludku, tak aby ani kapka mlíka nazmar nepřišla. Výsledky jsou patrné z týdne na týden (dle výpočtů paní doktorové přibírá náš štuclík 420g za týden).

Ráno nad Medlánkama

2012-01-25T11:45:00.000+01:00

Z Medláneckého kopce - vzadu Bystrc

Ze skalky směrem na Babu

Nedělní břečka

2012-01-22T23:13:00.050+01:00

Večerní sněhová nadílka se ráno proměnila v břečku, takže s mokrýma nohama po prvních metrech dávám hodinku na Jehnice a zpět. Únavu ze soboty jsem v tomhle jarním počasí parádně vyplavil.

Nerezová desítka

2012-01-21T17:08:00.098+01:00

Můj první start v seriálu BBP byla dnešní Radostická nerezová desítka. Jako zkušený mazák přijíždím 3/4 hodiny před startem a nakonec se nestíhám ani rozklusat. Na startu se ještě zdravím s Osinem a pak už vidím jen jeho záda. Na můj vkus se začalo docela ostře a já místo abych si "šel to svoje", se snažím držet tempo. Marně! Ke konci prvního okruhu (běželo se 3x 3,5 km) se mi stahuje žaludek a chytají mě křeče - k tomu se přidává píchání v boku. Moje tempo ochabuje a nejradši bych hodil inov8tku do hustníku!

To mě již postupně míjí jeden borec za druhým a já se propadám startovním polem. Říkám si, že to brzo přejde, takže vydýchávám a stále myslím na obrat k lepšímu. Ten však nepřichází. Ve třetím kole, kdy se začíná finišovat, se nedokážu rozběhnout ani z kopce - tam mě osolí hned celý vláček běžců. Výraz mluví za vše - viz fotky: 1, 2, 3. Do cíle se nakonec protrápím v čase 43:41 na celkovém 55. místě. Na druhou stranu, z tréninkového hlediska to bylo více než hodnotné.

Měsíční Venda

2012-01-15T21:53:00.013+01:00

Vendovi je měsíc - ani se tomu věřit nechce. Roste nám před očima a ve spoustě věcí se zdokonaluje a rodiče překvapuje. Třeba nekompromisním názorem a následným činem, že bílá na zdech je fakt nudná a je třeba jí oživit trouchou žluté. Nebo kdo z dospělých pánů umí čůrat za rameno, o ženách nemluvě? No, a já se začínám smiřovat s redukcí mé osoby na nonstop mléčný bar, utíračku zadečku, houpačku a pradlenu :-) A Hubánek s trvalým stavem nevyspání, který jak doufáme několik let potrvá :-D

Prošitý víkend

2012-01-08T23:13:00.122+01:00

Tradičního novoročního lízání asfaltu v Chotěboři jsem se, ač neúmyslně - takticky, nezúčastnil. Své běžecké choutky jsem uspokojil lepším způsobem... Po poledni jsem si vyzvedl Davida na Koukalkách a kecacím tempem jsme vyrazili oklikou kolem Doubravky na Bílek. Pěkně lesem, po pěšinkách a v mokrém sněhu, kdy kilometry jen ubíhají mezi řečí. Před Bílkem jsme to otočili a podél vody to vzali svižněji ke Korytu. Odtud na Čerťák, dolů k vodě a podél Kameňáku nahoru, kde už nám to moc netáhne a domů se krásně loudáme. Ta hodinka a půl ze mě udělala zase optimistu o něco víc.

V neděli už to taková hitparáda nebyla. Pršelo se sněhem, tak jsem se donutil obkroužit aspoň 12-OLBS a byl to očistec. Ač mi to nejdřív nepřišlo, byl jsem z předchozího dne malinko prošitej. No, není každý den posvícení...

PF 2012

2012-01-01T00:12:00.001+01:00

První Vánoce ve třech

2011-12-24T21:35:00.001+01:00

Vendův druhý den

2011-12-17T17:26:00.002+01:00

Václav 3280g, 50cm, *15.12.2011, 10:20

2011-12-15T23:25:00.013+01:00

Po probdělé noci přijíždíme v šest ráno do porodnice a po pár hodinách je Václav na světě. Malinko pomačkaný a křičící radostí z příchodu na tento svět. Když si ho za chvíli chovám, stále tomu nemůžu uvěřit, že tenhle drobounký človíček bude žít s námi...

Neaktualizovaný blog

2011-12-13T12:34:00.002+01:00

... přestává být po delší pauze neaktualizovaným blogem! Udělám ještě ohlédnutí za rokem 2011 v podobě reportu, ale jinak už budou následovat jen aktuální zprávy...

Letíme z Madeiry

2011-03-29T22:58:00.006+02:00

Funchal – Vídeň – záhada času vyřešena aneb komedie plná omylů.

Tenhle zápis už se vlastně neměl ani uskutečnit. Na konci zájezdu jsme však dospěli jedné z nejparanoidnějších historek mého života. Ale začnu hezky postupně tak, aby milovníci detektivních příběhu a záhad dostali všechny indicie k rozřešení. Budík nás probudil v 6:45 a my se v posteli lenivě povalovali. Zabaleno jsme měli, zbývalo posnídat, trocha poklidit pokoj a v klidu počkat na autobus, který měl k našemu hotelu dorazit 7:55. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z venku asi 5 minut po zazvonění budíku uslyšeli autobus a vzápětí nás vyvolával hotelový telefon, že autobus na nás čeká. Bylo to prostě rychlé a ani slzu jsme nestačili zamáčknout natož pak po sobě pokoj trochu zkulturnit, co k tomu víc dodat. K našemu překvapení nám hodiny v autobuse hlásili 8:05 při našem nástupu a fantazie nám začala pracovat na plné obrátky. Funchalané dodržují kvůli německým turistům středoevropský čas, byl nejlepší závěr. Nešlo nám to sice do hlavy, řekli jsme si o nich, že jsou pěkní magoři a němci rozpínavý až hanba. Ach ty předsudky!

Cesta zpátky probíhala bez větších turbulencí nad mořem, pevninou, podél Alp s dobrým středoevropským žvancem a pitím coly. Zdravíme létajícího Niki Laudu… No a abychom oddělili zrno od plev – ozvěte se, jestli se vám podaří rozluštit naši časovou záhadu, ať máme jistotu, že takové trubky můžeme být jen my dva a čas… Komplet fotogalérka níže či na Picasa.

Příměstská turistika

2011-03-28T23:17:00.006+02:00

Zevling ve Funchalu – Levada da Serra do Faial a záhada času pokračuje.

Odevzdali jsme Clio (o hodinu dřív než bylo v plánu) a tímpádem mohli jít do města. A naposledy si tam užít. V plánu byla další z nejhezčích levad Ribeiro Frio. Autobus jsme měli stihnout tip ťop, ale žádný autobus se nekonal. Operativně (vzhledem k tomu, že se nám nechtělo zahodit celý den) jsme se vydali do města Camacha a odtud na levadu da Serra do Faial, která svého času zásobovala vodou 1/2 jižního ostrova. V současnosti je nevyužívaná, vyschlá a místy pobouraná a přestože vedla těsně za hranicí vesniček a měst na pobřeží bylo tu zřetelné jak si příroda rychle bere zpátky, co na ní člověk horko těžko vydobil.

Cestou jsme potkávali břehy rozkvetlých i nerozkvetlých kytek, eukalyptovým pralesem (místy shořelím a znovu obrůstajícím), občas i zahrádama místních lidí... Po všech zážitcích nás nic vlastně nepřekvapilo ani neohromilo.

Vzhledem k tomu, že z výletu jsme se vrátili brzo odpoledne, užili jsme si snad poprvé pobytu na hotelové "sun terrace" ... Pch, užili asi po 3 minutách začal Hubajs chodit kolem dokola a radši mudroval – mudřec jeden to múdrý. Takže to asi po 5 minutách přestalo bavit i mě :-) A nakonec to vyhrála zevlovačka už podvečerním a kupodivu liduprázdným Funchalem (výletní lodě turistů odjeli). Dali jsme poslední nakupovačku místních mlsek, nechali se ošidit v restauraci s místními specialitami a pokochali se nočním přístavem. Pak už jen balení, poslední vyspání a nařízení budíku, abychom jsme nezaspali airport-shuttle.

Paul da Serra a Rabacal

2011-03-27T21:15:00.011+02:00

Záhada času - Encumeada – Paul da Serra (Pico Ruivo da Serra) – Rabacal – Porto Moniz

"Tak jsme si půjčili auto paní Millerová." Oproti plánované 9 hodině jsme si ho převzali v 8 hod, k naší radosti. Ta samá snídaně 6 den za sebou nás přeci jen nudila a tak jsme rychle zabalili saky paky a vyrazili na druhý výlet do nebe. Nejdřív jsme začali zvolna po dálnici, ale potom si užili serpentýn, zastavení na každém druhém odpočívadle a kochačkou. Počasí nám skutečně přálo a i když dole to vypadalo na zamračený den, nahoře bylo azůro a slunce pálilo až se nám nosy červenaly.

Dorazili jsme do sedla Encumeada, kde jsme se mohli kochat pohledem jak na jižní, tak na severní pobřeží Madeiry. Hubík zatlačil slzu, že se mnou nedá přechod hřebene z Pico Ruivo na Encumeadu a mazali dál skutečně výživnou silnicí kolem náhorní plošiny Paul da Serra až jsme vystoupali na nutných cca 1500m a tím se dostali asi na jediný větší rovný kus země na Madeiře s americkou silnicí, rovnou jak podle pravítka.

Zhruba uprostřed náhorní plošiny jsme vyskočili z auta a vydali se spíš na procházku podél bezejmenné levady ve stylu "samba mezi trny". Ta nás dovedla do lesa... No, lesa... spíš lesíčka plného detailů, ze kterého by byl odvařený Greg, jak jsem se dozvěděla. Asi by to byl taky jediný prostor na Madeiře, kde by se dal běhat orienťák. "Zdolali" jsme vrchol ve výšce 1639m a libě jsme zírali do kraje, na velikány Madeiry, které jsme měli před sebou a pobřeží, které se postupně schovávalo do mraků.

Další cesta nás zavedla do Rabacalu (čti Rabasal) – původní plán byl podívat se k vodopádu Risco, který přepadá přímo z plošiny Paul da Serra prostě několik desítek metrů dolů. Turisti tam na rozdíl od nás chodili v pláštěnkách a s deštníky a na rozdíl ode mě se neosprchovali ve vodopádu. Asi jsme si znovu nezapamatovali dobře míněné rady bedekru. Vzhledem k tomu, že bylo krásně rozhodli jsme se podniknout cestu podél levady 25 Fontes k 25 pramenům. Díky tomuhle rozhodnutí jsme viděli to nejhezčí z levadové turistiky, co jsme mohli a shoda byla protentokrát oboustranná. Celý Rabacal je krásný a hustě pokrytý jakýmsi druhem vřesovce, nebo mi to tuhle rostlinu aspoň připomínalo. V této souvislosti to Hubíkovi nedalo nevzpomenout svého kamaráda Grega, které ho by tudy prohnal, aby poznal, co je hustník. Také padlo slovo o Márovi, pro kterého by pravděpodobně ani vřesovce nebyli překážkou.

Po výživném rabacalském putování jsme nasedli znovu do auta a svezli se dolů do mraků na nejseverněji položené a bývalé velrybářské městečko ostrova Porto Moniz. Škoda, že tu nesvítilo slunce a fotky nám zůstali tmavé. Docela dlouho jsme se vydrželi koukat na divoký oceán(no, on byl pravděpodobně docela v klidu, protože moc nefoukalo) – vysoké vlny, mořské víry a podobné mořské vychytávky jsme viděli.

Zpátky z Porto Moniz ve Funchalu jsme byli coby dup, neb jsme si celou cestu zkrátili 5km tunelem pod sedlem Encumeada – ať žijou dotace EU. Zkrátka výživný den.

Do Curral das Freiras na polívku

2011-03-26T20:52:00.007+01:00

Eiro do Serrado – Curral das Freiras – Lombo Chao

Vstali jsme brzo a vydali se na cestu do nebe. Nastoupili na autobus, který nás vyvezl o 1 výškový kilometr směrem do „vnitrozemí“ ostrova. Z počátku jsem si myslela, že jsem už z jízdy místních řidičů otrlá, ale v momentě kdy silnice zmizela v průdké zatáčce za skalou a já uviděla jen nebe kolem sebe, udělala Hubíkovi ostudu svým výkřikem: „Ježišmarjá!!!“ No, prostě silný zážitek. Nakonec jsme i bez použití záložních křídel a padáků, zdárně dojeli do sedla Eira do Serrado a vystoupali na vyhlídku, odkud jsme měli celé údolí jako na dlani asi 500m pod námi. Vědci se prý přeli o to, že údolí je pozůstatkem sopečného kráteru anebo za to může erozní činnost místní ribeiry. Druhá teorie se ukázala jako správná.

Z vyhlídky jsme unikly před několika autobusy německých oldíků a už osamoceni jsme se vydali starou stezkou pro muly, vyhořelým kaštanovým hájem, směrem dolů do Curral das Freiras. Všudy přítomné výhledy do údolí, čím dál víc vystupující ze stínu hor nás provázeli ze začátku našeho sestupu. Hubík se kochal výhledem na Pico Grande (1654m) a mrmlal si něco o tom, že mít tady ty správné kamarády, už by byl určitě nahoře :-) Ještěže ty výhledy, které jsme měli mu trochu toho odříkání vyrovnali.

Dole v údolí jsme nenarazili ani na jeptišky (= freiras) ani vlastně na nic zajímavýho, krom místního kostela a hřbitova, a tak jsme zaparkovali v lokále pro turisty a objednali si místní specialitu – kaštanovou polívku s všudypřítomným pao. Jako pozornost podniku a hlavně jako reklamu, jsme dostali ochutnávku 3 místních likérů. Višňovice je asi všude stejná (i když já doteď vzpomínám na tu od Pindji a Carlose), eukaliptovice je něco mezi peprmintkou a zeleným listerinem, ale kaštanový likér byl veskrze zajímavý.

Po kulinářském zážitku jsme se vydali směrem k Lombo Chao (něco jako konec světa, který si Hubík zafixoval pod jménem Manu Chao). Narazili jsme na nepoužívanou a tudíž neopravovanou levadu do Curral a proplítáme se mezi zahrádkami a políčky místních lidí... Abych Hubíkovi zkazila zbytek dne, tak jsem zavelela na autobus a ne směrem vzhůru k Boca dos Namorados (Průsmyku milenců, takový romantický název to má). Ale stihnul mě trest v podobě pro velký úspěch opakované cesty na Eira do Serrado. A zjistila jsem, že Hubajs není pomstychtivý, neb ho neučinilo šťastnějším, že jsem se znovu v autobuse musela bát. Anebo jsem ho zklamala natolik, že to nebyla satisfakce dostatečná. Hmm, tohle si asi nepřečtete, protože to cenzura majitele blogu nepustí do éteru. Necenzurováno - pozn. majitele blogu.

Strč prst skrz Funchal

2011-03-25T23:16:00.010+01:00

Monte – Ribeira Joao Gomes – Levada do Bom Sucesso – Jardim Botanico aneb kterak Hubík vymyslel "odpočinkový" den.

Pochopili jsme, že snídaně zůstává neměnná a tak sem se na to radši vy... Takže dietka, suchý pao (chleba), hořký černý čaj a padla nějaká řeč o odpočinkovém dni ve Funchalu.

Pomocí MHD jsme se vyštrachali o cca 600 výškových metrů k místnímu poutnímu kostelu Nossa Senhora do Monte v části, kde je pohřben poslední nekorunovaný habsburský český král Karel I. Pokochali se tu výhledy směrem k přístavu, okoukli managerské dovednosti kápa místních sáňkařů a utekli před turisty hrnoucí se z lanovky do přírody uprostřed Funchalu. Které město se může pochlubit, že má mezi 2 městskými částmi vavřínový prales a divokou řeku s několika vodopády? Pod jedním z nich jsme trocha zazevlovali a já se smočila trocha víc, než jsem měla původně v plánu.

Cestou jsme také vzpomněli naší kamarádky Blešky, která by se dala do řeči s tou jednou jedinou sympatickou partou turistů, které jsme za celou dobu potkali. Něco ve stylu: „Hello! How are you? Where are you from? What a nice trip, isn’t it?“ ... a metla by dál.

Ribeiru jsme opustili a nastoupili na levadu do Bom Sucesso – Hubík jásal, křepčil, fotil a vůbec mě zdržoval kvůli tomu abych se kochala. Já přemýšlela o tom, jestli je ribeira 50, 100, 200 m pod náma a chtěla to mít, co nejrychleji za sebou. Až na pokoji jsem si potom přečetla, že jsem měla lízt kanálem (rozuměj levadou), když teda trpím na ty závratě.

Naštěstí závratný zážitek byl na konci "odpočinkového" dne vykompenzován pobytem v Jardim Botanico – spousta kytek, stromů, palem, tematických zahrádek s latinsko - portugalskými popisky a informacemi o tom, že snad jediná původní "věc" na ostrově jsou vavříny a zbytek flory jsou přivandrovalci.

Z odpočinkového dne se tak vyklubala asi 7 hodinová "tůra Funchalem", ze které nám zbylo moře fotek, něčí spálené uši a spoustu silných zážitků a o to přece jde... "Zážitky nemusí být vždy příjemné - hlavně, že jsou silné!"

Sao Lourenco ve větru

2011-03-24T17:44:00.009+01:00

Třetí den jsme začali průzkumem Funchalu s cílem najít tržnici Mercado dos Lavradores a zrak i chuť nám přecházely z čerstvých jahod, banánu, maracují a spousty dalších dobrot (čeští obrozenci by měli příležitost pro vymýšlení novotvarů – okurnanas = okurka, jejíž slupka má strukturu ananasu, apod).

Po zdařilém nákupu jsme se vydali na nejvýchodnější část Madeiry, poloostrov Sao Lourenco. Ten jsme viděli v jarní zelené barvě a jak se v bedekrech psalo, bylo tu trocha větrno. Dokonce tak větrno, že jsem Hubíkovi ani batůžek s 2 petkama vody nedala a radši sem ho nosila jako závaží.

Hmm, popsat líp než fotky Sao Lourenco neumím – oceán divoký, skály rozeklané, nesoucí jasné důkazy sopečné činnosti, to všechno je na fotkách. A zážitek, který jsem si z poloostrova odnesla? Ty skály byly kurňa o dost větší, oceán mnohem divočejší a rozeklané pobřeží z výšky vypadalo téměř démonicky, než jak to vypadá z fotek. Téměř na konci poloostrova je postavená nepochopitelná Casa Sardinha uprostřed ničeho. Hubík musel ještě zdolat vrchol, zatímco já se slunila a schovávala před větrem.

Cestou zpět směrem ke Canicalu jsme minuli jedinou písečnou pláž ostrova a definitivně dali vale nápadu pokračovat dál přes Pico do Facho do Canicalu. Pro tentokrát nebyla dálnice sprosté slovo a tak místo serpentin si to hrneme tunely a mosty (nic jiného mezi tím na madeirské dálnici neexistuje).

Den jsme zakončili pizzou asi s trojnásobnou vrstvou sýra, než jsme zvyklí u nás a místním pivem asi o stupeň silnějším než voda.

S nohama na zemi jako v letadle

2011-03-23T17:56:00.006+01:00

Z Ribeira Brava – Sao Joao – Boa Morte – Levada do Norte (přes Campanario a Quinta Grande) – levada do Facho – Cabo Girao.

Startovali jsme s opulentní snídaní – poprvé jím grep sladký jak med a ananas, ze kterého mi netrnuli zuby :-) Celkový dojem kazil trocha gothajský salám, který je asi všude.

Poprvé jsme seděli v místním autobusu – myslím, že to byl jeden z největších zážitků z Madeiry. Vzpomněla jsem si na scénu z Harryho Pottera, kterak záchranný autobus brzdí, pomalu se protahuje, aby se nasoukal mezi 2 doubledeckry a znovu to rozjíždí na plný obrátky. S tím rozdílem, že my se nevyhýbali autobusům, ale jiným autům, skalním stěnám čnícím nahoru a nebo padajícím kolmo dolů a to všechno v neuvěřitelně ostrých serpentinách a družné debaty řidiče a jeho známých.

Nástup na naši první levadu byl ostrý a když jsme k ní dorazili, tak jsem zjistili, že v ní není voda!? Ale vodu jsme nakonec potkali – v podobě pramenů řinoucích se z kopců dolů do údolí, vodopádu a i v levadě jí nakonec trochu bylo :-) Byla jsem celá perplex z kytek, které my tak ztuha pěstujeme v květináčích, kupujeme v květinářstvích za těžký háky a tu si rostli na kdejakým bordelu a v křáčí. Cestou nám voněli eukalyptové a rozkvetlé vavřínové háje a skýtali se nám nebývalé výhledy do údolí a na pobřeží ležící v hloubce pod námi.

Na konci levadové trasy jsme si užili svého prvního tunelu (samozřejmě bez čelovky jako bysme žádný bedekr nepřečetli). Ale nezalekli jsme se vlka nic a do tunelové tmy jsme se pustili.

Na konci výšlapu nás čekala odměna v podobě pohledu z útesu Cabo Girao, na který se Hubík třásl celý den – já už míň. No, první co jsme na Cabo Girao potkali byly 2 autobusy německých turistů, kteří to naštěstí po 10 min. zabalili, takže jsme měli výhledy skoro jen sami pro sebe a že to byl zážitek! I s nohama na zemi je možné připadat si jako v letadle :-)

Letíme na Madeiru

2011-03-22T21:32:00.004+01:00

Tak jsme zjistili, že jsme v celém letadle bezkonkurenčně nejmladší a jediní s batohama bez hrkavých koleček. Ale stejně jako rakouským důchodcům nám nestačí být na letišti 2 hodiny dopředu a tak tam pro jistotu trávíme před odletem hodiny 3 :-)

To, co jsme v letadle jen tušili, máme definitivně potvrzené... Chybí nám každému aspoň 30 let, abychom se zařadili mezi obvyklé návštěvníky Madeiry (rakouské, německé, anglické či skandinávské).

Madeira nás uvítala mořským vánkem, sluncem a teplem (doufáme, že to vydrží) a já zjišťuju první nedostatek – zapomněla jsem doma kraťasy a přímo se proklínám za to, že sem nepřibalila páskáče.

Dali jsme první průzkumný výpadek do downtownu, neb ubytování probíhá pomaleji a jsme z něj rozpačití – sice útulné, ale pidi a lechce zavánějící ne jako ve stanu, kde to voní.

Večer dáváme první výšlap na místní kopec Pico da Cruz (261m) - a la losangelská filmová vyhlídka na Hollywood - kde se místní mlaďoši scházejí v podvečer za „romantickými chvílemi“, jak o tom svědčí haldy papírových kapesníků a sem tam nějaký kondom. My si však užíváme západu slunce vedle Cabo Giraa.

Na Samotín

2011-01-04T23:11:00.011+01:00

Nové Město hlásí ideální podmínky, které zanedlouho vystřídá přinejmenším silný vítr a oteplení. Neváháme a s kolegy po obědě valíme směr Tři Studně, abychom si ještě užili pár kilometrů ve stopě. Ze včerejška je upravený klasický okruh od Ski, přes Vlachovice na Sklené, Fryšavu, Blatky, Samotín, Krátkou, Kadov a přes Tři Studně druhou stranou ke Ski. Víc už toho objet nešlo, navíc mi to docela stačilo. Líp jsem se snad ani projet nemohl - úžasných 33 km ve stopě!

Novoroční sranda-závody

2011-01-01T17:20:00.012+01:00

Po "bujarém" Silvestru si na Nový rok děláme lyžařské sranda-závody hned pod chatou. Dva teamy po třech proti sobě v několika disciplínách. Hladký závod, terénní závod, bez lyží, s lyžemi, hromadný závod a nakonec pozpátku. Fajné dopoledne, vše samozřejmě v duchu fair play :-)

PF 2011

2011-01-01T00:11:00.004+01:00

Na Černou Horu

2010-12-31T18:24:00.015+01:00

Na závěr roku to chce něco, něco ... něco víc než jet sám na Zhůří... Tak se připojuju k Lauičovi, Barče, Renče a Pínovi na jejich "celodeňák". Valíme na Horskou Kvildu, na Filipovku a dolů na Modravu. Přimazávám a hlavou se mi honí myšlenky, kdy odpadnu. Zatím se ale držím a k Ptačí nádrži se krásně rozjíždím. Stoupání však nekončí a na Černý hoře už nejsem tak svěží. Po sjezdu k Prameni Vltavy nenásleduje sjezd do Kvildy, ale ještě prodlužujeme trasu na Bučinu. Do sedla pod Stráží rezignuju na styl a jdu téměř stromečkem - malinko mi došlo. Z Bučiny do Kvildy už se loudám a jen vidina oběda mě drží na nohou. Oběd na Kvildě neměl chybu a nás už čeká jen cesta na Horskou Kvildu a přes Zlatou Studnu zpět na Nové Hutě. To už si jedu sám, na pohodu. Zrno se oddělilo od plev, ale i tak dorážím ještě svěží jen s mírnou ztrátou a s pocitem úžasného dne ve stopě a s 47 km v nohách.Trasa s délkou cca 47km.

Přes Zhůří na Kvildu

2010-12-30T21:24:00.006+01:00

Helča si vybrala volný den a já vyrazil přes Pláně na Zhůří, dolů do Horské Kvildy a na Kvildu. Na pár místech fotím kýče a nebýt velkého množství lidí prožívám pocit uspokojení po všech stránkách.

Na Knížecí Pláně

2010-12-29T20:46:00.011+01:00

Jaj! Auto nepojízdný a na Šumavu se dostáváme s dvoudenním zpožděním až po opravě. Základna je stejná jako loni v Nových Hutích na Jiskře, jen s tím rozdílem, že letos nemám angínu a všude je mraky sněhu. Ještě večer se jdeme sklouznout aspoň na Churáňov a na druhý den si malujeme smělé cíle.Ráno je jako by ho maloval Lada a my se vydáváme na Knížecí Pláně přes Borová Lada :) Vše je krásně namrzlé, nasvícené a dalo by se říct, že to jede samo. Na Knížecích Pláních v hájence si dáváme oběd a navrch specialitu podniku pralinkové knedlíky. Helča si dodala odvahy a namísto návratu stejnou cestou pokračujem dál na Bučinu a že si jako uděláme okruh. Alpská vyhlídka na Bučině zato rozhodně stála a sjezdík do Kvildy taky. Odtud už nám zbývá se doklouzat kolem Jezerní slatě na Horskou Kvildu a nahoru přes Danielku na Zlatou Studnu a na Pláně. Fikačka po červené byla malinko ve stylu kamikaze, ale zvládli jsme to a se západem slunce jsme zpět na Jiskře. Na úvod jsme si lepší okruh snad ani nemohli přát :-)Více fotek ve fotogalérce na Picasa.

Třicet u Piláku

2010-12-18T15:18:00.005+01:00

V pátek trošku foukalo, tak jsem jel dom až dneska ráno a stavil se ve Žďáře u Piláku na tratích. Loupnul jsem si všechny tři upravený okruhy a na oběd už jsem byl doma. Epesní!

Jánky pod sněhem

2010-12-12T23:15:00.000+01:00

Vyrazili jsme do Jánek k panu K. a bylo to moc pěkný. Takový pohodový, relaxační, doplněný promítáním lidiček co objeli Annapurnu na kole. Celý víkend trošku sněžilo, tak jsem rád aspoň za výšlap na Černou na pásech a v neděli za "procházku" kolem Jánek. ... A nenasněží a nenasněží :)

První sklouznutí

2010-12-04T21:20:00.008+01:00

První sklouznutí nadcházející sezóny se vydařilo. Sice není sněhu zdaleka tolik, aby se tomu dalo říkat "kalamita", ale na úpravu rolbou to stačilo. Dáváme si s tátou kolečko ze Skleného na Fryšavu a přes Tři Studně zpět. Tak uvidíme jak dlouho podmínky vydrží...

Hodinka v prašanu

2010-12-02T10:12:00.011+01:00

I v Brně napadlo trochu sněhu a k poprašku tak přibylo 10 čísel prašanu. Ráno je pohádkové. Dávám si více jak hodinový výběh panenským prašanem kolem Soběšic - epesní!

Sběrači jmelí '10

2010-11-27T18:25:00.015+01:00

David ladí smyčky a jde na toČernobílý pohled vzhůru

Ráno je vše pocukrováno do běla, mrzne a my obhlížíme tu pravou jedli s dostatečným množstvím kvalitního jmelí. Volba padla na tu s nejširším kmenem, ale zato do půlky bez větví. David letos vypouští lezeckou techniku "medvídek" a používá dvě smyčky kolem kmene. Já ho jistím dole, nechávám na sebe házet sníh, větve a taky mrznu, mrznu a mrznu. Za dvě hoďky máme nasbíráno dost pro vlastní potřebu a rozehříváme se u ohně. Ještě zbývá posvazovat všechny větvičky do cestovního balení a můžem vyrazit.Celkem slušná hromádka "vánočního parazita" :-)

Mistrovství Brna v nočním OB 2010

2010-11-11T23:14:00.011+01:00

V Kohoutovicích se dnes večer běželo Mistrovství Brna v nočním orientačním běhu. Jen připomínám, že se jedná o scorelauf s hromadným startem, bez buzoly a světla.Po startu beru mapu, valím k nejbližší lampě, hledám kde jsem (start není zakreslen) a vymýšlím kudy půjdu. Namapuju, běžím na jedničku, razím a hned hledám nejbližší lampu či světlo. Celé je to takový intervalový běh od lampy ke kontrole a od kontroly k lampě. Při závodě jde o jediné: Najít světlo, namapovat, najít kontrolu, najít světlo, namapovat, najít kontrolu a to se opakuje až do cíle :-) To vše samozřejmě v rychlém sledu. Razí se klasicky, kamkoliv do průkazky - do políček to jde ve tmě blbě. V cíli jen tuším kolikátý jsem, navíc nevím jestli mám všechny kontroly. Ono totiž zastavit pod lampou a jen si tak počítat kontroly stojí fůru času. Nakonec je to dobrý, kontrolní součet v cíli je OK. Zveřejněné výsledky jsou pro mě docela překvapením...

Přes Jelenku na Špičák

2010-11-06T19:27:00.010+01:00

V sobotu se jedem podívat na Evičku do Třeště a já mimo jiné beru tatínka Míru na výběh. Trasu vybírá Míra, tak se jen kochám a občas fotím. V kecacím tempu se dostáváme až na Špičák (734 m.), fotíme vrcholovku a vracíme se po 100 minutách do Třeště. No, nádhera se takhle vyvenčit...Celá trasa - 16 km a 100 minut.

K prameni Labe

2010-10-29T22:46:00.013+02:00

Po osmé ráno přijíždíme na Horní Mísečky a nalehko vyrážíme po sjezdovce na Medvědín. Je teplo, za chvíli jdu jen v propocováku. Na Medvědíně se díky davům od lanovky moc nezdržíme a radši pokračujem přes Šmídovu vyhlídku na Vrbatku. Tady už lehce pofukuje, ale výhledy i přes opar jsou parádní. Dáváme něco na zub a chválíme si klid a málo lidí - to nám bohužel vydrží jen do doby, než přijede bus našlapaný až po střechu turisty. Ani se nestačíme podívat k mohyle Hanče a Vrbaty a utíkáme před davem směr Labská bouda. Míjíme zamrzlý Pančavský vodopád, mrknem z vyhlídky do Labského dolu, obejdem Labskou až docházíme k prameni Labe. Klid ruší jen helikoptéra stahující prořezané větve klečí. Nabíráme směr Růženčina zahrádka a Dvoračky. Turistů přibylo a na Dvoračkách je narváno. Dáváme si Rádlera, kyselý Kyselo, borůvkový lívance a poté se jen odkulíme pod chatu na sluníčko. Uf, turistika je náročný sport! :o) Zpět na Mísečky se vracíme pod Kotlem a docházíme zničení tak akorát. Byl to fajn den...Všechny fotky jsou na Picasa.

Chladna z rána

2010-10-10T21:58:00.011+02:00

Tohle ranní vyvenčení jsem sice parádně vykosnul, ale zato jsem nafotil východ slunce a přišel na jiný myšlenky. Jak málo někdy stačí...Odpoledne jedu probíhat tratě na Seč a cestou to taky nevypadá zle...

Podzimní paleta

2010-10-09T21:40:00.004+02:00

Babílomská hřebenovka

2010-10-02T20:59:00.022+02:00

Tuhle lahůdku jsem si dlouho šetřil. A vida, dočkal jsem se. Vyrážím z Lelekovic po červené přímo na rozhlednu Babí lom, juknu na rozostřená panoramata a pokračuju dál po hřebeni, který dobře znám, až na rozcestí. Cesta pokračuje po hřebeni na nejvyšší vrchol Babí lom vysoký 562 m (neplést s rozhlednou) a tady končí. Dál cesta nevede. Odtud už je to taková přelézaná po skalách. Celý hřeben je asi 2,5 km dlouhý a je vytvořen z mnoha balvanových proudů z načervenalého křemičitého slepence. Místama je to úžasná podívaná co příroda dovede. Za Spálenou skálou sbíhám k hájence nad Svinošicema a točím se zpět na Lelekovice - to už běžím podél hřebene spodem. Parádní vyvenčení!

Ranní impuls

2010-09-23T10:02:00.007+02:00

Ani nevím, kdy jsem byl naposledy ráno běhat. Dnes to však byl impuls, který mi snad chvilku vydrží...

Dolní Loučky - Brno

2010-09-21T23:14:00.005+02:00

Dnešní firemní cyklo vyjížďku hodnotím myximálním počtem hvězdiček. Takhle nějak si představuju ideálně strávený pracovní den :-P V sedle příjemných 55 km.Nad DeblínemBitýšská bažinaMost přes Svratku u Hradu VeveříPřístaviště u hradu VeveříMedlánecké kopce

Balzám

2010-09-19T19:56:00.012+02:00

Klasiku letos klasicky vynechávám a radši se jdu vyvenčit do domácího terénu na Doubravku. Po měsíčním skoro nic nedělání je hodinka v lese balzámem...

Svatební retrospektiva

2010-09-14T22:40:00.031+02:00

Je tomu více jak týden, co Helča není Loren(c)ová, ale Hübnerová. V sobotu 4.9.2010 nedlouho po poledni jsme si řekli své 3x ano v kapli na Humberku u Krasonic. Nevěsta byla krásná, ženich střízlivý a pan farář byl rychlý tak akorát. Kamarádi při čekání na obřad nepošli chladem, hladem ani žízní a tak jsem si mohl užít chomoutu, koule u nohy a bič nevěstin při "zelené" taškařici před kostelíkem.

Tím ale zdaleka náš den neskončil. Svatební veselí pokračovalo na Chaloupkách u Brtnice. V útulných prostorách bývalého loveckého zámečku jsme pojedli, popili a s kapelou Pilgrim Pimple se u tance dobře bavili. Nechybělo ani večerní překvapení. Nejdřív jen cestování s prstem po mapě, navíc s kurzem poznávání cizích měn. A poté simulovaná svatební cesta se vším co k cestování patří. Všem učinkujícím tímto ještě jednou děkujeme! Byli jste skvělí! Večerní zábava nebrala konce a někteří šli spát až s ranním kokrháním. To nám ten život pěkně začíná...

Novomanželé Hubánkovi

2010-09-04T13:00:00.002+02:00

Slunce vychóda na vychóde i zapadá na západe ...
Hubánek běžě, běže, nohou dere kéře, přes góry i dóly, Bosny i Hercegóviny, bjéže, bjéže, až ženu krásnů, múdrů, bleděmúdrů uzře. I myšle, myšle, ženu popadne a domu vleče, i ona gryže, gryže, křeče, křeče, ale Hubánek drže a vleče. Doma ženu udobřie, Helenek koláče peče, však Hubánek zas uteče, na bajku chytají ho křeče. Helenek křéče: "Ty hnůjný, strůjný čéče!" I myšle, myšle, mudruje: "Ech běže? Nech běže! Domu zas rád přiskóče. A to už tu dietie křéče a béče ...
Slunce vychóda na vychóde i zapadá na zápáde ...... tak život chode.

Víkend na houby

2010-08-17T07:17:00.011+02:00

Na víkend potřebujeme vypadnout od všeho zařizování, domlování, řešení, volání... A tak padáme do lesů České Kanady a je nám tu moc dobře. A bude aj něco do polívky :)

Krasný podvečer

2010-08-11T22:23:00.006+02:00

Jedna do oranžova zabarvená nad Macochou...

Cyklo výhledy

2010-08-10T23:24:00.009+02:00

Pohodová odpolední vyjížďka s kolegy se nadmíru vydařila. A protáhla se až do nočních hodin... Zprvu mírný výjezd na Ütěchov, pak sjezd ke Svitavě a následný výjezd do Babic a na Alexandrovku. Kochačka, výhledy, sluníčko... Dál jedem na Březinu, Ochoz a skoro za tmy sjíždíme do Bílovic. Tam to jistí pivečko a klobáska. Trošku se ochladilo, takže podél řeky do Obřan lehce drkotám, ale přes město se zahřívám a na desátou jsem doma. Epesní!Výhled z Alexandrovky na Brno.

Brněnské houpáčky

2010-08-04T23:18:00.004+02:00

Vyčistit si hlavu, nemyslet vůbec na nic a dát si do těla, to můj dnešní cíl. Splněno za 100 minut! :)

Borůvkově

2010-08-01T22:52:00.009+02:00

Dopoledne v lesích nedaleko Stálkova se neslo v duchu hodinového výběhu (v mém případě) a sběru borůvek (v Helenkově případě). Nakonec jsem ale neodolal a taky si pusu na fialovo nabarvil :-)

Svatební oznámení

2010-07-21T11:55:00.003+02:00

HáeSHá Vysočina Cup

2010-07-18T21:12:00.001+02:00

Po vydařené dovolence v Dolomitech se mi zastesklo po domácích terénech a Botas (teď se tomu říká HSH Vysočina Cup) byl proto jasnou volbou. Tři etapy v kvalitních terénech Žďárských vrchů s centrem ve Svratce pod sjezdovkou.

E1: Na úvod krátká trať v pekelném vedru. Nekazím a jdu docela svižně - překvapuju sám sebe, jak mi to jde. Stavitel využil úzký prostor beze zbytku, ale je to všechno rovně a rozhodující je dohledávka. I přes svou "vysokou koncetraci" kazím dvě kontrolky, kde jdu úplně "do kytek" a dobíhám na 12. místě se ztrátou 2:36 na prvního. Nechal jsem tam minimálně to samý :-(

E2: Klasika, vedro a dusno. Na rozehřátí si dávám 35 km na biku do Svratky, pak rychle převlíct a na start. Co se mi honí hlavou je, že to bude dlouhý! A taky že jo! Les je sice rychlý, vyschlý, že bažinky praskají suchem, ale mě to moc netáhne. Jdu na morál a ani mělký brod Svratkou na závěr mě nezrychlil. Ve výsledcích "mírně" klesám na 24. místo. Dávám si pivko, něco k jídlu a za hodinu už se zase převlíkám do cyklistickýho a valím zpět do CTB. Nejedu přímo, tak jako ráno, ale jedu ještě přes Dářko a když odpoledne dojíždím dom, jsem jak taška! Za hodinu začíná pršet a to vydrží až do druhého dne...

E3: Prší! Les se přes noc změnil v nacucanou houbu vody a vyschlé bažinky dnů minulých jsou ta tam. Startuju z 16. místa v nabité minutě a je mi jasný, že sám v lese nebudu. Hned od začátku se tvoří vláček o 3-4 vagóncích, kde se však obsazení mění na každou kontrolu. Občas se někdo připojí, jiný zase odpojí. Na delším postupu na 10.k už jdeme ve dvou a sbíráme vagónky před sebou. Únavu z předchozích dní necítím a snad i díky dešti a tomu mokrému humusu všude kolem se mi běží perfektně. Na 15.k už jdu s mírným odstupem sám a sbírám další vagónky. Ty se však nepřipojí. Ke konci už to moc nevnímám a dobíhám na celkovém 9. místě v čase 52:27 v H21A, což je 7. čas v E3. Takhle parádně už jsem si dlouho nezazávodil! Pochvalu si zaslouží též stavitel E3 - velice povedená trať.Povedená E3 na závěr.

Sytě zelená

2010-04-28T19:17:00.006+02:00

Rudické courání

2010-04-25T19:55:00.014+02:00

Je neděle a naše cesta z města směřuje do Jedovnic, odkud se couráme podél potoka k Rudickému propadání. To spolu s Býčí skálou tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v ČR. Potok mizí pod zem, ale to je tak vše co je k vidění :) Skály nahoře jsou obsypané lezci, tak koukáme co kdo leze, zevlujem a užíváme si sluníčka. Je krásně!

Napuštěno

2010-04-11T18:36:00.001+02:00

Ještě před oficiálním otevřením, které je ve středu 14.4., jsme si udělali exkurzi do nového bazénu v Brně Kohoutovicích. Zde je pár detailů:

Zazeleněno

2010-04-07T23:07:00.005+02:00

Podvečerní světlo

2010-04-04T22:52:00.002+02:00

Po včerejším laufu na Krásné jsem mírně zatuhlej, ale nakonec vyrážíme s Davidem v podvečer po dešti na výběh - decentně k zámku a k Doubravce. Všechno je krásně nasvícený...

Na Krásné

2010-04-03T21:46:00.004+02:00

Po delší době zase fajnovej laufík na Železných horách - z Lán na Krásné a zpět. Necelé dvě hodiny terénem, blátem a sněhem. Bylo to jak jinak než krásné! :)Vysílač KrásnéPauza v půli cestyZ Chloumku na SpálavuCelá trasa - 22 km a 118 minut

Zabledulováno

2010-03-27T14:26:00.000+01:00

//Pole bledulí v Raneckých lesích//

Nad Prahou

2010-03-21T23:52:00.005+01:00

Nejsem zrovna milovník městského běhání a v centru Práglu mi to vždy přišlo jako sci-fi. Ale ono se to dá... Vyrážím od bráchy z jejich nového bytu na Břevnově, obíhám si Ladronku, juknu na Vypich, pak kolem Strahova dolů na Petřín, kde si dávám takový lahůdkový kolečko a po 70-ti minutách se vracím docela prošitej.

Poslední výjezd ... ?

2010-03-18T18:36:00.000+01:00

Očekávaje oblevu a neklesající teploty pod nulu, velím k letošnímu (zřejmě poslednímu) výjezdu na běžky. V šest ráno hlásí Nové Město -3°C a před osmou hodinou už mažu s kolegyní klistr před Hotelem Ski. Nejdřív zkoušíme kroužit na tratích, ale pak radši volíme výjezd na Vlachovice a na Sklenné - za kochačkou. Najetá stopa je místama dost zafoukaná, ale zmrzlá, rychlá a dostačující. Vyjedem nahoru, dáme kolečko na Sklenné a vracíme se zase dolů. Po dvou hodinách dáváme zimě pá pá a valíme zpět do Brna.

Manšestrové ráno

2010-03-15T21:13:00.011+01:00

Jsem rád, když mi věci vycházejí a když mi vše zapadá do sebe. Ráno to tak sice ještě nevypadalo, ale po zaplombování děravého zubu a shlédnutí infa ze Žďáru bylo jasno. Do práce dorazím později. Valím do Ždáru a vyjíždím kousek za rolbou. Je to velká paráda - prašánek, azuro, perfektní stopy. Bohužel fouká a stopy na pláních docela rychle mizí. Loupnu si dvakrát zkrácený Žďárský okruh a valím dál na Brno. Slušnej začátek pracovního týdne :-)

Večer (ne)lyžařův

2010-03-12T23:09:00.008+01:00

S koncem zimy se zatím nehodlám smířit a tak využívám každé možnosti se ještě sklouznout. V Novým Městě je sněhu stále dost, takže balím po práci věci, lyže, Helenka a valíme ke Ski Hotelu. Nic nevadí, že už do tmy moc času nezbývá a že Helenkovi se na běžky nechce. Oblíkám se, mažu lyže, Helenka posílám do do Ski Hotelu na kafe a sám jdu točit. Prostě značka ideál :)

Na stadionu ani noha a kupodivu ani žádná stopa - vše je zafoukané. Jak ale vjedu do lesa nebo do závětří, stopa je parádní. Dám si dvě malá kolečka na Plačkovci na zahřátí a pak pokračuju po 5 km okruhu. Ten si nakonec loupnu třikrát a mám toho tak akorát. Moc pěkný projetí - fialovej byl dneska tutovej. Tak, ještě vyzvednout Helenka a můžem odfrčet...

Pohodička, opalovačka ...

2010-03-07T21:48:00.004+01:00

Do Brna vyrážíme o něco dřív a dáváme si mezizastávku na Třech Studních na běžky. Sluníčko, dokonce aj stopy jsou a tak to jede skoro samo - paráda :) Jen v lese to občas stojí za prd a kolikrát je třeba sundat běžky a popoběhnout. Dáváme si okruh na Fryšavu, Blatky, Samotín, Kadov a zpět kolem Medlova. Ze začátku pohodička a opalovačka a ke konci už kosa, únava a vidina něčeho teplého. Tak snad to ještě chvílu vydrží a sklouznem se...Od hájenky na Fryšavu.Nad Samotínem...

Kamenným potokem

2010-03-07T11:42:00.006+01:00

To, že nastal březen, mě trošku zaskočilo. A co mě zaskočilo ještě víc, že v březnu začnou první lampijóny a já jsem byl za zimu běhat tak maximálně třikrát. Dnešní ráno je parádní - beru hřebíkáče a vyrážím přes Koukalky na Slavíkovku, dolů k řece a pak podél řeky až ke Kameňáku. Celé údolí je zamrzlé a nádherně prosvícené. Obíhám si to ještě přes Čerťák a nad Doubravkou až k trati. Pak jdu podél až k silu a přes pole se vracím. Luxusní dopolední fáze...

Na Pláně

2010-02-28T23:13:00.001+01:00

Pracovně rekreační pobyt ve Špindlu je téměř za mnou, ale ještě si užívám volné neděle na sněhu. Ráno si zajdu sjet párkrát kopec na sjezdkách a poté vyrážím na běžky. Nejdu však tradičně na Mísečky, ale dám si to poklusem přes Špindl do Svaťáku a jedu na Pláně. Podmínky na klasiku nic moc, ale klistr drží a když nedrží, bruslím. Chvilku mi to dá, než se dostanu nahoru ke srubu, kde už se mi moc nechce jet dál, ale nakonec jedu až pod Stoh a vracím se kolem Plání. Abych toho neměl málo, jedu ještě přes Struhadla a dolů do Špindlu se vracím docela prošitej...

Bakule

2010-02-23T22:42:00.002+01:00

Dole ve Špindlu je pět nad nulou a prší. Zato nahoře na Mísečkách na tratích je kolem nuly a padaj mokrý bílý sračky. No a takhle to dopadá, když se maže červenej klistr! Během 12-ti km jsem naštěstí strhával sníh jen pětkrát...

Co se děje v žitě

2010-02-20T09:32:00.001+01:00

(6.-7.2.) - Víkend ve stopě neměl chybu! V sobotu pár koleček ve Žďáře na tratích a v neděli decentní okruh kolem Dářka. No a do oddílového souboje si můžu s radostí zapsat 70 km a 360 minut.

(8.2.) - Přihlásili jsme se s bráchou na Ski Adventure. Mám z toho obavy, ale ještě víc se těším, jak si dáme do těla.

(10.2.) - Dva dny po přihlášení dostávám kašílek a rýmičku, takže ze Ski Adventure nic nebude a šest stovek v hajzlu!

(13.-14.2) - Víkend trávím v posteli a následující pracovní dny taky. Mám ucpanou hlavu od rýmy a kašel jak tuberák - super!

(15.2.) - Sledování ZOH na PC v HD nemá chybu! Při večerně nočních směnách, kdy je na výběr ze šesti kanálů, se mi marodí o moc líp. Snad jen komentátoři by mnohdy za své výkony zasloužili přetáhnout rampouchem po hlavě!

(18.2.) - Už jsem lepší, tak jsem zaskočil na dva dny do práce, ale na víc nemám sílu. O běžkách a sportu si můžu nechat zdát.

(20.2.) - Odjíždím na týden do Špindlu, ale vypadá to, že jen pracovně. Na sport to ještě nebude a nebo jen decentně.

Zavátý obzor

2010-02-05T20:11:00.009+01:00

Dnes žádný daleký obzory. Jen mlha, vítr a zavátý stopy. Po dopoledne najetých stopách nebylo odpoledne místy ani památky. Loupnul jsem si okruh od SKI na Fryšavu, jednou stranou tam a druhou zpět. Ve stopě to lepilo, ale v navátým sněhu jsem se plácal jak ryba na suchu. Těšil jsem se na sjezd z Vlachovic ke SKI, ale nakonec jsem proti větru píchal i tam :)Ona tam ta stopa je - jen je lehce neviditelná :-)

Idyla ve stopě

2010-01-30T23:14:00.007+01:00

Jasno, sluníčko a prašánek... Nastupujem s bráchou na Skleném do stopy a valíme přes Fryšavu, Blatky, Samotín a Blatiny na Milovy. Stopa perfektní a docela mi to aj lepí - nemá to chybu! Dáváme polívku a zpět vyrážíme druhou stranou přes Sněžné. Ve stoupání však idyla končí... Košíček od hůlky mi zůstává pod sněhem a na dojetí se musím spokojit s pahýlem, co se boří až na zem. K tomu se přidává vítr a všechny stopy od Sněžného dál, jsou zafoukaný. Místama je jen prošlápnutá stopa, co za 5 minut zapadá. A aby toho nebylo málo, máza mi v tom nafoukanym sněhu smeká. Z Kuklíku na Studnice, kde je to 3 km do kopce, už nemám pocit, že běžkování je fajn :) Ze Studnic na Tři Studně je zase jen prošlápnutá stopa - taková oranice. Na Vlachovicích už vím, že to dojedu a jsem rád, že mám těch cca 35 km za sebou. Škoda, že při cestě dom nemůžu usnout jako brácha...

Azurové Žďárky

2010-01-27T22:14:00.006+01:00

Služební cesta na Tři Studně, to je jak sen :-) Po obědě z Brna a za hodinku už to hrnu po lyžařské dálnici ze Tří Studní na Kadov. Čerstvě najeté stopy, liduprázdno, azuro, sluníčko a příjemných -12°C - to nemá chybu! Kroužím okruh na Kadov, Kuklík, Studnice, Rokytno, Vlachovice, Sklené, Fryšavu a zpět na Tři Studně. Dohromady tak 27 km. Dalších pár fotek je na Picasa.

Trochu jiné Jinačovice

2010-01-26T21:24:00.007+01:00

V létě tu krouží elektrické golfové vozíky a v zimě tu krouží běžkaři všeho druhu. V Jinačovicích, přímo v golfovém areálu Kaskáda, jsou nyní parádní podmínky pro běžkaře. Několik okruhů, jak na klasiku, tak i na bruslení. Vše upravené skůtrem. Stačí po práci dojet, nasadit lyže, čelovku a vyrazit kroužit...První fotka je z prvního okruhu, ta druhá z druhého a ve třetím okruhu už byla tma jak v pytli! :)

Za Stoječín

2010-01-24T18:44:00.010+01:00

V neděli už vyrážím sám (bez Helči) přímo do Českého Rudolce. Tam začínají upravené stopy a já mám v plánu objet okruh přes Stoječín, Matějovec a Radíkov. Vyrážím oklikou na Stoječín, jsem schovaný za větrem a dokonce mi to aj lepí - paráda. Neraduju se však dlouho. Za chvílu už jedu po louce, fouká ledový vítr, stopa je zledovatělá a mě už lyže nelepí. Tímto se protrápím až na kopec za Stoječín a tam to po 50 minutách vzdávám. Vracím se zpět. Jsem totálně zmrzlej a těším se aspoň na horkej čaj... Mám(e) za sebou fajnovej víkend na běžeckých tratích Český Kanady. Vše je dobře značený, stopy parádně upravený a mapa je k vyzvednutí v infocentrech. Doporučuju!

Landštejnská zimní pohádka

2010-01-23T23:42:00.010+01:00

Nestává se zas tak často, aby na České Kanadě panovaly ideální podmínky na běžky. Když však tento stav nastane, nevyplatí se moc váhat – zima je vrtkavá. Během týdne nacházím info a mapy o upravovaných tratích a začínám se těšit – opravdu těšit!V sobotu dopoledne jsme "na značkách" v Matějovci a vyrážíme přes Rožnov na Landštejn. Hned za Matějovcem najíždíme na parádní stopu od skůtru a neskrýváme nadšení. Dokonalý zimní království. Radost nám nezkazí ani kus trasy rozježděný od lesáků a ani to, že v hospodě na Ladštejně nemají zrovna moc teplo. Holt jsme vybrali tu druhou (nevytopenou) hospodu. Zpátky jedem kratší a asi i hezčí cestou údolím potoka Pstruhovce. Nakonec se nám před Matějovcem otevírá planina jak z pohádky a v dálce vykukuje jen věž kostela v Matějovci. Tam sice sice není hospoda, ale v sobotu odpoledne dorazila pojízdná prodejna, takže občerstvit se dá - jen je třeba mít štěstí na správné načasování :-)

A zase se točí...

2010-01-17T22:24:00.007+01:00

Nebudu se už vracet k promaroděnému konci roku, kdy jsem proležel s angínou celý týden na Šumavě a nebudu se vracet ani k letargickému začátku roku, kdy jsem neměl energii vůbec na nic. Karta se obrátila až tento víkend!Vyrazili jsme (na běžkách) do parádní strojové stopy, která začíná na Novém Ransku. Odtud podél řeky Doubravy na Staré Ransko, dál na Řeku a kolem Hluboké k Radostínu. U Doubravníku to otáčíme a valíme zpět. Na poprvé se nemusím hned zničit - stačí až podruhé :) Je to paráda se zase trošku hejbat a nebejt chcíplej!

PF 2010

2009-12-26T08:33:00.000+01:00

Hustníkovo zakončení

2009-12-19T15:14:00.001+01:00

Můj velice dobrý přítel (nebo snad mé druhé já?!) Jára Hustník uspořádal i letos veselou taškařici Hustníkovo zakončení. Pravda, ráno byla trošku kosa, ale na startu se sešla kompletní špička oddílu CTB, spolu s hosty z TBM. Běželi se čtyři okruhy na upravené a vylepšené mapě v okolí oplocenek. Vyhrála Kamča (Osina nepočítám), druhý doběhl Greg a třetí David. Výsledky a odkaz na fotografie najdete na stránce SK Chotěboř. Příští rok se budu zase těšit!

Předvánoční Vídeň II

2009-12-17T23:10:00.002+01:00

Tak jako loni, jsme i letos zajeli do předvánoční Vídně nasát trošku toho punče, marmelády z koblih a zejména předvánoční atmosféry. Za celý den jsme toho zvládli hodně - namátkou vybírám ze zážitků: Vyhřátý autobus, výzdoba v centru, zima, kafe v mekáči, zima, vyhřáté sedačky v metru, zima, Shönbrunn a jeho park, zima, horký punč, zima, procházka do centra, zima, kouzelný Spittelberg, zima, trhy před radnicí, zima, horká brambora, zima, punč, horké kaštany, zima, červené koule v centru, zima, čaj v mekáči, zima, čekání na bus, zima, odjezd.

Přes Nehodovku

2009-12-06T19:43:00.002+01:00

Světe div se, vytáhl jsem náčelníka na výběh! Pěkně mimo asfalt a na Železné hory. Ze začátku ještě něco brblá, ale v prvním stoupáčku nad Libicí už se soustředí pouze na odraz a správné dýchání :) Cesta, dá-li se tomu tak ještě říkat, na Nehodovku je slušnej vopruz a vůbec se nedivím, že se mnou Petr nekomunikuje. Nahoře už jsou naše myšlenky veselejší a co víc, potkáváme skupinku chotěbořských vytrvalců - koukáme na sebe jak joja. Pokračujem dál na Barovice a pak po silničce na Vestec. Tam už ale nedoběhnem a stáčíme se na lesní cestu, po které sbíháme do Lhůty. Odtud už jen zpět do Libice, domů, do tepla...

Hnuso-cesta na NehodovkuSilnička Barovice - VestecNad Lhůtou bez větších výhledů

Jedna západní

2009-12-05T20:40:00.003+01:00

Ranní nálada II

2009-12-03T08:59:00.008+01:00

Po jasné noci je ráno lehce pocukrováno.V lese nad Zamilcem...

Sběrači jmelí '09

2009-11-29T21:15:00.010+01:00

Slunce vychází, ještě poslední přípravy a jde se na věcŠtand 10 metrů nad zemí - foto a leze se dálZa dvě hodiny máme nasbíráno - slušná úrodaLetos se nám podařila spíš kvalita než kvantitaPěkný advent všem - jmelí k vánocům prostě patří :-)

Tři z dvanácti

2009-11-28T18:28:00.010+01:00

Na nohou hřebíkáče, v ruce mapu, v hlavě okruh tak na dvě hodiny a před sebou 12 vrcholů, které hodlám zdolat. Vybíhám z Borku přímo na první vrchol - Kašovku. Podložka je pravá vysočinská, náročná a podmáčená. Srovnávám se s turistickou mapou a azimutem dobývám druhý vrchol - Za Lištinou. Sbíhám na Zubačku a čeká mě Tisůvka - skalní útvar 792 m.n.m. tvořící vrchol... Když se však dostávám na vrchol, jsem spíše na dně. Totálně vykydlej a hotovej - po 30-ti minutách! Je mi blbě a je mi jasný, že tělo nepřemluvím. Vracím se zpět indiánským během, kdy se střídá běh s chůzí a po 70-ti minutách mám to martýrium za sebou. Sem se ještě vrátím...

Dlouhá na odpis

2009-11-25T20:14:00.021+01:00

Čtu si zápis z jednání soutěžní komise sekce OB a vybaví se mi švejkovské zvolání: "Tak nám zrušili Mistrovství na dlouhé trati, paní Müllerová!". Ano, je to bohužel tak. SK zrušila od roku 2011 MČR na DT a dokonce uvažovala o zrušení MČR v NOB. Ale ono nezůstalo jen u "pěšího" OB. V MTBO bylo zrušeno též MČR na DT a navíc ještě MČR free order.

Je pravda, že dlouhou jsem neběžel už několik let, ale taky je pravda, že jsem se spoustu let snažil přes zimu na dlouhou natrénovat. Byla to dobrá motivace. To, že to nakonec s mojí účastí nedopadlo, je už věc jiná. Přece jenom se přes zimu běhají lépe dlouhé laufy, když vím, že na jaře je dlouhá a já bych jí chtěl minimálně přežít. To už je teď passé.

A důvody pro zrušení MČR na DT? Ty jsou mimo jiné zmíněny na BENu v rozsáhlé diskuzi. Nezbývá než se smířit s tím, že nejdelší a doufám, že královskou disciplínou bude klasika. A kdo bude mít chuť na něco delšího, nechť si vybere z nabídky ČAR a ČAES.

Krajem lesů vod a strání

2009-11-22T19:20:00.001+01:00

Pryč je azuro, které panovalo celý týden. Deka se drží proklatě nízko, takže z rozhledů dnes nebude nic. Vybíhám s Danem z Adamova po žluté na Vranov a je mi jasný, že zadarmo to dnes nebude. Na třech úvodních kilometrech nabíráme 320 výškových metrů. Obíháme Vranov a sbíháme vymletým údolím po červené k Svitavě, abychom mohli hned zas nabírat výšku ve stoupáku na Nový hrad. Po Hradské cestě stoupáme dál až k Máchovu památníku, kde není (překvapivě) vidět ani "ň".

Následuje seběh po žluté, po kotníky v mazlavém blátě, na Býčí skálu. Ve stěně zrovna visí Adam Ondra a něco tam "nacvičuje" v převisu. Moc dlouho se nekoukáme a valíme dál - čaká nás lahůdkový výběh po žluté na svážnici k Babicím. Dan ožívá, trhá bláto a poslední výběh je za námi. Teď už jen parádní seběh po modré nad Švýcárnou k Sedmi dubům a dál zkrz Adamov. Za 135 minut jsme si loupli výživných 21 km spolu s 1200 m převýšení - na pohodu :-)Celá trasa: 21 km a 1200 m převýšení dle mapy!

Pěšinky v mlze

2009-11-21T21:41:00.003+01:00

Od rána máme tu v brněnské kotlině krásné inverzní počasí. Ironií však je, že jsme v kotlině a né o pár set metrů výš - je mlha, že by se dala krájet. Odpoledne se nořím do mlhy a po lesních pěšinkách dávám hodinový okruh k Ořešínu a zpět. Kochačka žádná - jen rozostřený výhled před sebe, ticho a vlhko...

Ranní nálada

2009-11-19T08:23:00.002+01:00

Vybíhám chvilku po rozednění a odměnou mi je mlžný opar dole v Zamilcu a vykukující slunce nahoře na Soběšicích. Epesní!

Blátivý OLBS-15

2009-11-17T19:05:00.012+01:00

Už je to docela dlouho, co jsem běžel tento v minulosti velice oblíbený okruh chotěbořských běžců. V posledních letech jsem ho opomíjel a nebo jsem si ho upravil tak, aby byl téměř celý terénem a běhával upravenou variantu, nikoli však původní okruh. Nevím co mě to napadlo, ale když jsem dnes odpoledne přiběhl ke kapličce a lehce se protáhl, rozhodl jsem se dát si OLBS na čas - pod 60:00. Dokonce jsem si na známých místech kontroloval čas, abych veděl, jak na tom jsem. To už jsem dlouho neudělal... Chvilkama prší a všude je bláta až to hezký není. Cesty jsou podmáčené, uklouzané a nejvýživnější je asi cesta na Bílek, kdy je bláta místy až po kotníky. I když na spojovačku od hájenky to zdaleka nemá. Snažím se makat, ale moje dlouhodobé "nicnedělání" je znát. V závěrečném kopečku k lavičce už toho mám plné zuby a u kapličky si stopuju čas 59:09. Žádná sláva to není, ale cíl dát to pod hodinu je splněn. Na svůj osobáček z roku '97 jsem zaostal 4:42! Ten okruh má každopádně něco do sebe!Fotky jsou z dopolední turistiky na Doubravce.

Ku Polomi do pralesa

2009-11-15T23:12:00.011+01:00

Na nedělní hodobóžo výběh jsem si připravil běžeckou lahůdku po Železných horách. Vybíhám z Chloumku kolem Křemenice a dál přes les a skrz přírodní rezervaci Zubří až ke kostelíku nad Zubří. Nefouká, slunce ještě hřeje, bláto má správnou lepivou konzistenci a já pokračuju dál přes Hlubokou dolů k řece Chrudimce. V lese si ještě trošku natahuju trasu, ale to už vbíhám do pralesa Polom. Jedná se o jednu z nejvzácnějších lokalit na Železných horách, kde jsou zachovány jedlové bučiny s javorem klenem a smrkem. Snažím se něco nafotit, takže moc neběžím a jen se kochám. Odtud už je to jen kousek přes les na Chloumek... Suma sumárum asi 16 km a 93 minut.

Dušičkový závod '09

2009-11-07T23:20:00.041+01:00

Dušičkáč na konci sezóny je vždycky fajn. Nic nevadí, že netrénuju a nemám formu - letošnímu ročníku nešlo odolat. Vášnivý diskutér Jörgen Jansa, jakožto pořadatel, si pro nás připravil přeběh z Budislavy do Skály. Celkem přes pět map. Už to budilo mírný respekt a po více jak půlhodinové cestě busem na start, jsem věděl, že to rozhodně nebude zadarmo.Začínám docela dobře, když jedničku razím mazácky první a jsem ušetřen fronty na ražení. Na dvojce si myslím něco o trháku, ale na trojce už díky lehce zašité kontrole stojím frontu a mám co stahovat. Žádný odpočinek se nekoná a všichni to od začátku docela valej. Ještě na první mapě se trhá vedoucí skupinka, na kterou začínám(e) ztrácet. Bojovný duch mě pomalu začíná opouštět a „neviditelné“ kontroly spolu s frontou na každé ražení mě dost demotivujou.Ke konci druhé mapy nám chytrou obíhačkou utíká David a já navíc zapomínám orazit poslední kontrolu před výměnou mapy a zároveň občerstvovačkou. Vracím se pro ni, a když odbíhám z občerstvovačky, mám na první skupinku 10 a na druhou 5 minut ztráty. Následuje přeběh po turistické mapě, kde se začínám smiřovat s tím, že půjdu sám. V tu chvíli nemám pocit, že bych mohl někoho ještě doběhnout.Zásadní postup turistické mapy na druhou kontrolu nevolím dobře a jdu zleva přes všechna (ač to tak nevypadá) hluboká údolí. Doléhá na mě únava a už si nemyslím, že Dušičkáč je fajn. Než však doběhnu na druhou kontrolu, sbírám na poli ty, kteří mě na občerstvovačce opustili. To mi trošku pomáhá a navíc mě dobíhá Greg a tak nejdu sám. Na čtvrtou kontrolu volíme přímý postup přes pole ke kostelíku – je to sice kratší varianta, ale skrz hóóódně studenou říčku.Měním další mapu a čeká mě přeběh přes Košumberk. Do běhu se musím čím dál víc nutit, ale když se rozběhnu, ještě to jde. Utíkáme pronásledovatelům a až po chybě na suché rýze nás dobíhá Tomík. Navíc se dozvídám, že Greg nemapuje, bo nemá mapu. Pomalu ale jistě mi dochází síly i morál a Greg s Tomíkem se mi začínají vzdalovat. Druhá občerstvovačka přichází více než vhod, jen ten kopeček za ní už nejsem schopný vyběhnout a tak jdu – jdou i jiní.Měním mapu za poslední a do cíle už to není daleko. Ještě stále běžím, ještě stále žiju. Do hospody (do cíle) vbíhám v čase 197:48 na 9. místě v celkovém pořadí. Jsem spokojený, adekvátně unavený a v hlavě si promítám celou tu štreku. Aleš naměřil 26,8 km a to už je slušná porcička přes pět map. Začínám se těšit na příští rok – pořadatelé ohlásili přeběh do Skály z Borové u Poličky!

Dotočeno jest

2009-11-01T23:14:00.005+01:00

Poprvé v listopadu, ale nejspíš naposledy v tomto roce, jsem vytáhl svého SUPíka na vyjížďku. Teplota lehce nad nulou, sychravo, mokro a studený vítr - ideální na kolo. Za dvě hoďky objíždím okruh na Lhotku, Bílek, Sopoty, Podmoklany, Branišov a pak zpět na Lhotku a do Chotěboře. Jsem od bláta úplně všude, ale nemělo to chybu. Dokonce jsem nikoho nepotkal :) A kolo? Vyčistit, promazat a uložit k zimnímu spánku!

Do zlatova

2009-10-28T19:04:00.012+01:00

Dnešní výběh na Babu byl přímo lahůdkový. A to nejenom díky epesnímu počasí, ale i díky tomu, že jsem tu víc jak rok běhat nebyl. Vše parádně nasvícené, vybarvené a dokonce bez lidí.

Za humny

2009-10-25T20:46:00.004+01:00

Nad Lhotkou s výhledem na Železné horySeběh k řece DoubravceKaštany u Dolního SokolovceŘeka DoubravkaKamenný potok

Liga Vysočiny - Pávov

2009-10-24T18:19:00.017+02:00

Liga Vysočiny v Pávově vypadala zprvu nenáročně až pohodově. Po sněhu ani památky a middle je přece jen lepší než klasika. Vše se ale změnilo po přihlášení "Kamila Gregora" do prestižní kategorie H21C. Nedokážu říct, čím to přesně bylo, ale očekával se tuhý boj o každý mezičas a celkové umístění.Při závodě samotném nebylo moc co řešit. Zásadní postupy byly asi dva a spíše se jednalo o zásadní dohledávky. Makat, držet směr a zakopnout o kontrolu - to byl klíč k úspěchu. Já jsem už na 7.k připojil první vagónek, na 13.k druhý a na 16.k třetí. Jako mašinka vpředu jsem se pod tlakem vagónků nevyvaroval chyb až jsem byl nucen soupravu ke konci rozpojit a doběhnout do cíle sólo. Aniž jsem věděl jakého času a umístění jsem dosáhl, jsem veděl, že chyb bylo spousta. Odhadem více jak 3 minuty. A to je dost! Jako mašinka jsem se neosvědčil :-) Nakonec to stačilo na pěkné druhé místo, těsně před třetím "Kamilem". Uf! :-) Velice povedený závěr sezóny.Mapa Šacberk - H21C - 6,0 km - 40:11 - 2. z 48.

Po půl roce (zase) sněhem

2009-10-17T20:16:00.011+02:00

Už ani nevím, kdy se nám s Gregem podařilo společně vyběhnout. V létě to nebylo. Tak že by na jaře? No, možná spíš v zimě při výběhu na Vestec či při proběhnutí na Zvůli. Každopádně to bylo ještě ve sněhu. A teď po půl roce je to, světe div se, zase ve sněhu. Je to taková spontánní rychlo akce, kdy se domlouváme a za čtvrt hoďky už se boříme u kapličky po kotníky do mokrého sněhu. Sbíháme ke Lhotce, do Libice a přes Sokolovec se vracíme. Zazněla dokonce myšlenka zdolat Vestec (tak jako v zimě), ale naštěstí se jí nikdo nechopil. Za hodinku jsme zpět, přiměřeně zničení a spokojení.

Na sever (Nord)

2009-10-16T21:21:00.004+02:00

Lehce melancholická (skůtr) road movie, kde se dozvíte, jak se opít díky dámským tampónům a proč si uvázat na nohu řetěz. Nehledě na krásu norských zasněžených plání a hor. Ještě odkaz na CSFD.cz a zde je trailer:

Podzimek v Zamilcu

2009-10-14T18:17:00.007+02:00

Podzimně pochnurná nálada se pomalu a jistě ujímá vlády. Nehledě na to, že kromě Brna všude sněží a je kalamita - v půlce října! Ještě však funguje letní čas a s ním i možnost podvečerního běhání za světla. Je fajn si takhle po práci dobít baterky.

Družstevníci na Řáholci

2009-10-04T23:36:00.011+02:00

Loni jsem družstva vyžlutil s rýmičkou v posteli. Letos se však nic podobného neopakovalo a já mohl ráno rozbíhat naše oddílové družstvo. Na poslední chvíli došlo ještě ke změně sestavy, kdy nemocnou Kamču nahradila Eva. A co můj výkon na prvním úseku? No, byl to takový standard - ani jsem to nepodělal a ani jsem nezazářil :-) Celkově vládla spokojenost, jen jednoduchost a rychlost tratí byla letos na škodu. Podrobněji píše o družstvech Gregsson...

Na Prachovky

2009-10-03T21:39:00.014+02:00

Volnou sobotu před nedělním MČR klubů trávíme v Prachovských skalách. Zprvu se vyhýbáme davům turistů aj placení za vstup do skalního města, ale nakonec se tomu stejně nevyhnem. Měl jsem trošku obavy z množství lidí, ale nakonec je to v pohodě a na na mnoha místech jsme dokonce sami. To by se nám v sezóně stát skoro nemohlo :) Obešli jsme si celý Prachovky a strávili parádní den. Více fotek na Picasa.

První úsek - nanečisto

2009-09-30T22:09:00.016+02:00

Odpoledne se dovídám o trenálu na Soběšicích a váhám jen chvíli. Běží se první úsek štafet, tak si aspoň protáhnu nohy před víkendovým MČR klubů. Ani jsem se nestačil rozkusat a Zdenča už hlásí start. Nečekal jsem, že se s ostatními udržím nějakou delší dobu, ale že už na dvojku půjdu sám, to jsem nečekal. Světle modrý fáborky na kontrolách nejsou zdálky moc vidět... Jdu sice sám, ale míjím se s pár borci a dávám to celé (pro mě ve slušném tempu) za 56 minut.

Prostor, za ty roky co jsem v Brně, docela znám, přesto mapových trenálů jsem tu moc neabsolvoval. V tuto roční dobu už není podrost tak hrozný a trať se povedla. Osin si pro nás připravil farstovaných 6,5 km s 280 m převýšení. A dlouhý postup na 9.k rozhodně nebyl zadarmo. Příprava na neděli splněna! :-)

Vratkov - Přemilov

2009-09-27T21:05:00.000+02:00

Z Vratkova - osada Přemilov nad údolím ChrudimkyMlýn Na Pilce s pomalým obšerstvenímŘeka Chrudimka pod PřemilovemKuk do zrcadla v Modletíně :-)